Císař

Obecná hodnostní koruna císařství vychází tvarově z mitrové koruny rakouského a ruského císaře. Vedle této obecné koruny užívali císařové v erbu také své koruny v reálné podobě

Císař je nejvyšší panovnická hodnost. Pochází z latinského titulu caesar, odvozeného od jména Gaia Julia Caesara. Jeho obdobou je hodnost car, jež byla používána v některých slovanských zemích (Rusko, Bulharsko či Srbsko). V Evropě popisuje panovníka nejvyššího řádu.

Císaři přísluší oslovení císařské Veličenstvo, ostatním členům císařského rodu přísluší oslovení císařská Výsost. Pokud je císař zároveň králem, přísluší mu titul císařské a královské Veličenstvo, ostatním členům císařského rodu pak císařská a královská Výsost.^{[chybí zdroj]}

Jediným panujícím císařem je japonský císař Naruhito v čele parlamentní konstituční monarchie.

Historie

Éra císařů je spojena s Římskou říší. Prvním císařem se stal Oktavián, který roku 27 př. n. l. přijal titul augustus (vznešený). Tituly augustus a caesar se souběžně používaly římskými císaři v období principátu, později za doby dominátu byl titul caesar vyhrazen mladšímu panovníkovi, spoluvládci augusta. Po pádu Západořímské říše roku 476 se titul císaře užíval výhradně jen v přeživší východní části Říše římské – Byzantské říši. V západní Evropě byl titul obnoven za vlády Karla Velikého, který byl 25. prosince 800 korunován papežem Lvem III. jakožto pokračovatel a znovuobnovitel Římské říše. Po rozpadu jeho říše se užívání titulu nakonec ustálilo ve Východofranské říši, kde v roce 962 vznikla Svatá říše římská. Samotný titul císaře byl doposud spojen s ideou obnovy či pokračování Říše římské, avšak v období vrcholného středověku se začal používat i mimo tento rámec jako zdůraznění moci a prestiže jednotlivých států a panovníků, a to především ve východoevropských státech. Tak byla zavedena hodnost císaře např. v Bulharsku (913), Srbsku (1345) či Rusku (1547).

Evropští císařové

• Augustus, caesar, imperátor – tituly císařů Římské říše.
• Císař Západořímské říše – císař Římské říše po rozdělení říše roku 395 fakticky vládnoucí pouze západu říše.
• Císař Východořímské říše – používající řecký termín basileus, považoval se za císaře Římské říše, fakticky vládl pouze východu říše (Byzantské říši).
• Galský císař – panovník Galského císařství, de facto nezávislého státu existujícího ve 3. století. Oficiálně šlo o císaře Římské říše.
• Palmýrský císař – panovník Palmýrské říše, de facto nezávislého státu existujícího ve 3. století. Oficiálně šlo o císaře Římské říše.
• Britský císař – panovník Britského císařství, de facto nezávislého státu existujícího ve 3. století. Oficiálně šlo o císaře Římské říše.
• Císař celého Španělska – titul používaný u různých příležitostech ve Španělsku (latinsky Imperator totius Hispaniae).
• Latinský císař – panovník křižáckého státu Latinské císařství (oficiálně latinsky Imperator Romanus).
• Soluňský císař – panovník Soluňského císařství (nástupnického státu Byzantské říše v Epiru) existujícího v letech 1224–1246 do dobytí Soluně Nikájským císařstvím, oficiálně Císař a samovládce Římanů, po roce 1242 despota (jako vazal Nikájského císařství).
• Císař říše římské – tento titul historicky navazoval na zaniklé antické císařství a byl používán ve smyslu řídící římské impérium (Romanum gubernans imperium). I když se jednalo podle názvu o římské císařství, nebylo to císařství Římanů. Císař říše římské byl především ochráncem západoevropského křesťanstva a sídelního města papežů, Říma. V Římě nesídlil. Prvním císařem říše Římské a obnovitelem dlouho zaniklého západořímského císařského titulu se stal roku 800 n. l. Karel Veliký. Titul nebyl dědičný.
• Císař Svaté říše římské – (v odborných historických textech používán i titul římskoněmecký císař) – Od dob císaře Fridricha I. Barbarossy se říše začala označovat jako Svatá říše římská a poté, co se titul císaře opakovaně ocital v rukou německých králů a panovníků, ustálilo se nakonec v 15. století nové označení pro tuto říši i pro císaře – Svatá říše římská národa německého a Císař Svaté říše římské národa německého. Tento císařský titul rovněž nebyl dědičný a až do 15. století se císařem mohl stát jen římský král, kterého měl podle tradice právo korunovat jen papež v Římě. Samotného římského krále měli právo volit jen volitelé, tzv. kurfiřti. Od 15. století byli za římské krále voleni jen členové habsburského rodu, kteří již od začátku 16. století automaticky získávali i titul císaře, bez nutnosti korunovace v Římě papežem. (Posledním císařem, kterého korunoval papež v Římě, byl Fridrich III., posledním císařem, kterého korunoval sám papež (ale nikoliv v Římě, ale v Bologni), byl Karel V.) Svatá říše římská národa německého, a s ní i titul jejího císaře, zanikla roku 1806.
• Císař rakouský – roku 1804 přijal císař Svaté říše římské národa německého František II. další císařský titul, titul císaře rakouského. Po zániku Svaté říše římské národa německého roku 1806 si ponechal pouze titul císaře rakouského a přijal jméno František I. Titul císaře rakouského se pak v rodu Habsburků dědil až do roku 1918 (František I., Ferdinand I., František Josef I., Karel I.).
• Německý císař – titul panovníků Německé říše mezi léty 1871–1918 (Vilém I., Fridrich III., Vilém II.).
• Císař Francouzů – tento titul používali panovníci prvního (Napoleon I., Napoleon II.) a druhého Francouzského císařství (Napoleon III.).
• Ruský car – panovníci ruské říše od roku 1547 do roku 1917 s titulem car s hodností císaře a posléze císařským titulem imperátor (od roku 1721).
• Bulharský car – titul rovný císaři používaný za první a druhé Bulharské říše. Používal se i za třetí Bulharské říše, avšak zde byl panovník mezinárodně uznáván jako král.
• Srbský car – za srbského císaře (cara) se prohlásil roku 1345 Štěpán Dušan, titul pak používal i jeho syn Štěpán Uroš V.

Asijští císařové

• Trapezuntský císař – panovník Trapezuntského císařství (nástupnického státu Byzantské říše v Malé Asii), stát stejně jako císařský titul trval od roku 1204–1461, oficiálně se na počátku zval Císař a samovládce Římanů, po roce 1282 se zval Císař a samovládce celého východu, Iberů a zámořských provincií.
• Nikájský císař – panovník Nikájského císařství (nástupnického státu Byzantské říše v Malé Asii) existujícího v letech 1204–1261 do znovudobytí Konstantinopole a obnovy Byzantské říše, oficiálně Císař a samovládce Římanů.
• Čínský císař – titul čínského panovníka od roku 221 př. n. l. do zrušení monarchie roku 1912.
• Japonský císař – panovníci nejdéle nepřetržitě panující dynastie na světě (tradičně od roku 660 př. n. l.).
• Korejský císař – panovník Korejského císařství v letech 1897–1910 (Kodžong, Sundžong).
• Císař Mandžukua – titul posledního čínského císaře Pchu Iho v letech 1934–1945 jako hlavy státu Mandžukua, loutkového státu Japonského císařství.
• Mughalský císař – panovník Mughalské říše, měl titul Velký Mughal (ve významu Velký Mongol), někdy psáno i Velký Mogul.
• Indický císař – mezi léty 1876–1948 jeden z titulů panovníků Velké Británie.
• Vietnamský císař – panovník Vietnamského císařství za vlády dynastie Nguyễn.
• Vidžajanagarský císař – panovník Vidžajanagarské říše.

Američtí císařové

• Brazilský císař – tento titul užívali panovníci Brazilského císařství (Petr I., Petr II.).
• Mexický císař – panovníci Mexika ve dvou krátkých obdobích v 19. století. Šlo o panovníky prvního (Agustín I., 1822–1823) a druhého Mexického císařství (Maxmilián I., 1864–1867).
• Haitský císař – titul používali panovnící prvního (Jacques I., 1804–1806) a druhého Haitského císařství (Faustin I., 1849–1859).

Afričtí císařové

• Etiopský císař – panovník dnešní Etiopie (1270–1976).
• Císař Středoafrického císařství – panovník krátkodobého Středoafrického císařství (Bokassa I., 1976–1979).

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu císař na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Císař v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Téma Císař ve Wikicitátech
• Slovníkové heslo císař ve Wikislovníku

Autoritní data	BNF: cb11954086d (data) GND: 4114123-4, 4163019-1 LCCN: sh85042835 LNB: 000059381 NLI: 987007543354505171

Portály: Politika