Desetinožci
 Desetinožci | |
|---|---|
 Rak bahenní (Astacus leptodactylus) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | členovci (Arthropoda) |
| Třída | rakovci (Malacostraca) |
| Nadřád | velkokrunýřovci (Eucarida) |
| Řád | desetinožci (Decapoda) Latreille, 1802 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
.jpg)
Desetinožci (Decapoda) je řád vyšších korýšů, který zahrnuje mnohé z nejznámějších skupin rakovců či korýšů vůbec (raci, poustevníčci, krabi, krevety, langusty a další). Je známo asi 15 000 druhů žijících zejména ve vodním prostředí (ale vzácněji i na souši).[1] Tito korýši přežili také hromadné vymírání na konci křídy před 66 miliony let.[2]
Stavba těla
[editovat | editovat zdroj]Jméno desetinožců je odvozeno od skutečnosti, že mají deset kráčivých končetin (5 párů). Z nich alespoň jeden pár obvykle nese klepeta. Mimo to mají tři páry čelistních nožek (maxiliped), čímž se liší od ostatních velkokrunýřovců (Eucarida). Vylučování zajišťují u dospělců zpravidla antenální žlázy. V centru zájmu jsou však hlavně žábry uschované pod karapaxem v žaberním prostoru: rozlišuje se několik stavebních typů žaber podle typu uchycení a podle postranního větvení.[3]
Klasifikace
[editovat | editovat zdroj]Obvykle se uznávají dva podřády (k roku 2023):[1]
- Dendrobranchiata – asi 500 druhů s dendrobranchiátními žábrami; včetně některých komerčně významných (rod Penaeus)
- Pleocyemata – rozsáhlá rozmanitá skupina, jejíž zástupci nikdy nemají dendrobranchiátní žábry; zahrnuje nyní spíše neformální skupiny „lezoucí“ (Reptantia) a „plovoucí“ (Natantia). Dále se Pleocyemata dělí na:
- Anomura – poustevníčci (měkkochvostí)
- Astacidea – raci
- Brachyura – krabi
- Caridea – krevety
- Stenopodidea – stenogarnáti
- Achelata – bezklepetní (langusty)
- Axiidea – axiotvární
- Gebiidea – garnély
- Glypheidea – glyfeotvární
- Polychelida – mnohoklepetní
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- 1 2 BRUSCA, R. C.; MOORE, Wendy; GIRIBET, G. Invertebrates. 4. vyd. New York: Oxford University Press, 2023. ISBN 9780197554418. S. 676ff. (anglicky)
- ↑ Schweitzer, C. E.; Feldmann, R. M. (2023). Selective extinction at the end-Cretaceous and appearance of the modern Decapoda. Journal of Crustacean Biology. 43 (2): ruad018. doi: https://doi.org/10.1093/jcbiol/ruad018
- ↑ BRUSCA, Richard C.; BRUSCA, Gary J. Invertebrates. 2. vyd. [s.l.]: Sinauer, 2003. Dostupné online. ISBN 0878930973.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu desetinožci na Wikimedia Commons 
Taxon Decapoda ve Wikidruzích
