Přeskočit na obsah

Gliese 710

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Gliese 710
Astrometrická data
(Ekvinokcium J2000.0)
SouhvězdíHad (Serpens)
Rektascenze18h19m50,842s[1]
Deklinace−01° 56′ 19,0″[1]
Paralaxa0,0523963±0,0000171″[2]
Vzdálenost62,3 ly
(19,1 pc)
Barevný index (U-B)1,26[1]
Barevný index (B-V)1,37[1]
Barevný index (V-R)0,84[1]
Barevný index (R-I)0,74[1]
Zdánlivá hvězdná velikost9,66[1]
Absolutní hvězdná velikost8,20
Vlastní pohyb v rektascenzi−0,46 mas/rok
Vlastní pohyb v deklinaci−0,028 mas/rok
Fyzikální charakteristiky
Poloměr0,58 R☉
Zářivý výkon (V)0,042 L☉
Povrchová teplota4 109 K
Další označení
Henry Draper CatalogueHD 168442
Bonner DurchmusterungBD −01° 3474
2MASS2MASS J18195084-0156190
SAO katalogSAO 142227
Katalog HipparcosHIP 89825
Katalog TychoTYC 5102-100-1
Argelanderovo označeníAG-01 2198
Glieseho katalogGl 710
SynonymaAG-01 2198, GCRV 10798, GJ 710, GSC 05102-00100, 2MASS J18195084-0156190, NSV 10635, PLX 4204, PPM 180297, UBV M 22839, UGP 449
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gliese 710 (také HIP 89825, HD 168442) je oranžový trpaslík spektrální třídy K7 V v ocasní části souhvězdí Hada (Serpens Cauda). Je vzdálen přibližně 19 parseků (asi 62 světelných let) a má zdánlivou hvězdnou velikost kolem 9,7, takže je pozorovatelný jen dalekohledem.[1]

Charakteristika

[editovat | editovat zdroj]

Gliese 710 je hvězda hlavní posloupnosti (K7 V), která energii získává termonukleární fúzí vodíku v jádře. Podle spektroskopických určení má hmotnost řádově ~0,6 sluneční hmotnosti a poloměr ~0,6 slunečního poloměru.[3][4] Je uváděna jako podezřelá proměnná (variace řádově setin magnitudy).[5]

Kolem hvězdy dosud nebyly spolehlivě potvrzeny planety (stav dle publikovaných přehledů v citované literatuře).

Budoucí průlet kolem Slunce

[editovat | editovat zdroj]

Gliese 710 je známý tím, že v budoucnu proletí relativně blízko Slunce. Starší odhady založené na datech Hipparcos dávaly větší nejistoty a typicky vycházely na setiny až desetiny parseku.[6][7][8]

Novější výpočty založené na astrometrii družice Gaia (EDR3/DR3) výrazně zpřesnily parametry setkání: očekávaná minimální vzdálenost je přibližně 0,052±0,002 pc (≈0,17 světelného roku; ~10 600 AU) a k průletu má dojít zhruba za 1,29±0,02 Ma.[2][9] Při optimálních podmínkách by hvězda mohla dočasně zjasnit na hodnotu srovnatelnou s nejjasnějšími planetami a její vlastní pohyb na obloze by byl v té době pozorovatelný i v průběhu lidského života.[10]

Možné důsledky pro Sluneční soustavu

[editovat | editovat zdroj]

Taková vzdálenost je z hlediska drah planet zanedbatelná (dráhy planet ani transneptunických těles typu Pluto–Charon by neměla významně ovlivnit), ale průlet se odehraje v oblasti vnějšího Oortova oblaku.[9] Gravitační poruchy mohou během následujících milionů let zvýšit tok dlouhoperiodických komet do vnitřní části soustavy; velikost efektu je ale modelově nejistá a závisí na struktuře Oortova oblaku a počátečních podmínkách.[6]

  1. 1 2 3 4 5 6 7 8 GJ 710 [online]. Centre de Données astronomiques de Strasbourg (CDS) [cit. 2025-12-17]. Dostupné online. (anglicky)
  2. 1 2 DE LA FUENTE MARCOS, Raúl; DE LA FUENTE MARCOS, Carlos. An Update on the Future Flyby of Gliese 710 to the Solar System Using Gaia EDR3: Slightly Closer and a Tad Later than Previous Estimates. S. 222. Research Notes of the AAS [online]. 2020 [cit. 2025-12-17]. Roč. 4, čís. 12, s. 222. Dostupné online. doi:10.3847/2515-5172/abd18d.
  3. ↑ SCHWEITZER, A.; PASSEGGER, V. M.; CIFUENTES, C. The CARMENES search for exoplanets around M dwarfs: Different roads to radii and masses of the target stars. Astronomy & Astrophysics. 2019-05, roč. 625, s. A68. Dostupné online [cit. 2025-12-17]. ISSN 0004-6361. doi:10.1051/0004-6361/201834965.
  4. ↑ PASSEGGER, V. M.; SCHWEITZER, A.; SHULYAK, D. The CARMENES search for exoplanets around M dwarfs: Photospheric parameters of target stars from high-resolution spectroscopy. II. Simultaneous multiwavelength range modeling of activity insensitive lines. Astronomy & Astrophysics. 2019-07, roč. 627, s. A161. Dostupné online [cit. 2025-12-17]. ISSN 0004-6361. doi:10.1051/0004-6361/201935679.
  5. ↑ KUKARKIN, B. V.; KHOLOPOV, P. N. General Catalogue of Variable Stars. 3. vyd. [s.l.]: [s.n.], 1971. Bibcode 1971GCVS3.C......0K.
  6. 1 2 García-Sánchez, Joan, et al.. Stellar encounters with the Oort cloud based on Hipparcos data. The Astronomical Journal. 1999, roč. 117, čís. 2, s. 1042–1055. Dostupné online. doi:10.1086/300723. Bibcode 1999AJ....117.1042G.
  7. ↑ GARCÍA-SÁNCHEZ, J. Stellar encounters with the solar system. Astronomy and Astrophysics. 2001, roč. 379, čís. 2, s. 634–659. doi:10.1051/0004-6361:20011330. Bibcode 2001A&A...379..634G.
  8. ↑ BOBYLEV, Vadim V. Searching for Stars Closely Encountering with the Solar System. Astronomy Letters. 2010, roč. 36, čís. 3, s. 220–226. doi:10.1134/S1063773710030060. Bibcode 2010AstL...36..220B. arXiv 1003.2160.
  9. 1 2 DE LA FUENTE MARCOS, Raúl; DE LA FUENTE MARCOS, Carlos. An Update on the Future Flyby of Gliese 710 to the Solar System Using Gaia DR3. Research Notes of the AAS. 2022, roč. 6, čís. 6, s. 136. doi:10.3847/2515-5172/ac7b95. Bibcode 2022RNAAS...6..136D.
  10. ↑ BERSKI, Filip; DYBCZYŃSKI, Piotr A. Gliese 710 will pass the Sun even closer. Astronomy & Astrophysics. 2016, roč. 595, s. L10. doi:10.1051/0004-6361/201629835. Bibcode 2016A&A...595L..10B.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]