Přeskočit na obsah

Hrdibořice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hrdibořice
Kaple sv. Floriána
Kaple sv. Floriána
Znak obce HrdibořiceVlajka obce Hrdibořice
ZnakVlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecProstějov
Obec s rozšířenou působnostíProstějov
(správní obvod)
OkresProstějov
KrajOlomoucký
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel209 (2025)[1]
Rozloha3,79 km²[2]
Katastrální územíHrdibořice
Nadmořská výška214 m n. m.
PSČ798 12
Počet domů70 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduHrdibořice 6
798 12 Kralice na Hané
obec.hrdiborice@tiscali.cz
StarostaStanislav Hraj
Oficiální webwww.hrdiborice.cz
Hrdibořice
Hrdibořice
Další údaje
Kód obce589535
Kód části obce48020
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrdibořice jsou obec v okrese Prostějov v Olomouckém kraji. V blízkosti obce protéká říčka Blata. Žije zde 209[1] obyvatel.

Hrdibořice od silnice na Prostějov

Jméno vesnice se zapisovalo jako Hrdibořice, Hrděbořice nebo Hrdobořice. Původně šlo o označení obyvatel vsi odvozené od osobního jména Hrděbor/Hrdibor (v jeho druhé části je základ slovesa brati – "bojovat"), které znamenalo "Hrdi/ěborovi lidé".[4]

Pravěké osídlení

[editovat | editovat zdroj]

Asi nejstarším předmětem nalezeným na území Hrdibořic je kamenný fasetovaný sekeromlat, který byl roku 1924 ve vlastnictví stařechovického faráře Karla Loníčka.[zdroj?] Archeolog Antonín Gottwald tento předmět datoval do období kultury se šňůrkovou keramikou. Soubor keramického materiálu potvrdil intenzivní osídlení na trati Spálenky. Nálezy byly zasazeny do doby bronzové kultury popelnicových polí a starší doby železné.[5]

Ze stejné lokality pochází i materiál z období, kdy toto území obývali Keltové, kdy i novější nálezy prokázaly existenci keltského sídla v místě dnešní obce. Pozdější doklady pochází až z doby římské.[6]

Historie obce

[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1254. V ní král Přemysl Otakar II. projevuje své rozhodnutí, že louka mezi Hrdibořicemi a kralickým mostem patří olomoucké kapitule. Hrdibořice byly v té době majetkem moravského markraběte. V roce 1321 zastavil Jan Lucemburský Hrdibořice spolu s Tovačovem, Věrovany, Oplocany, Výkleky (zaniklá obec), Kralicemi a Pivínem Jindřichovi mladšimu z Lipé. Přestože roku 1358 moravský markrabě Jan Jindřich dal tovačovské panství v léno Ctiborovi z Cimburka, Hrdibořice a jiné vsi si ponechal. Ty se staly součástí panství hradu Hluboký, který získal roku 1406 Lacek z Kravař. V době husitských válek bylo hlubočské panství cílem znepřátlených stran, čímž se znepřehlednil sled majitelů. Roku 1447 hlubočské panství vlastnil Bernard ze Žerotína. Ten ho obratem prodal, avšak Hrdibořice si ponechal. Ty teprve roku 1472 prodal jeho příbuzný Bernard mladší ze Žerotína Ctiboru Tovačovskému z Cimburka. Tak se Hrdibořice na dlouhou dobu stávají součástí tovačovského panství.[7]

Dalším zlomovým bodem pro Hrdibořice byl revoluční rok 1848. Tehdy bylo zrušeno poddanství a tudíž byly obce vyvázány z majetků panství. Posledním šlechticem který vlastnil Hrdibořice byl Jan z Kühnberku.

Současnost

[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1989 se život v obci postupně rozvíjel. Proběhla rozsáhlá oprava hřbitova, rekonstrukce kaple svatého Floriána, kompletní plynofikace (1993–1994), výstavba kanalizace a čističky odpadních vod (1993–2002), oprava mostu u Olší, rekonstrukce budovy obecního úřadu, vestavba a přístavba dvou obecních bytů (1996–1997), vybudování místní komunikace v ulici k farmě. Počátkem jara roku 2014 byl skácen jeden z nejstarších stromů u hrdibořických rybníků. Průměr kmene cca 130 centimetrů.

V roce 1870 byla v Hrdibořicích postavena škola, která ale dnes již nefunguje.

Roku 1872 vznikl čtenářský a pěvecký spolek Jaroslav, roku 1903 sbor dobrovolných hasičů a roku 1921 svaz domkařů.

Již roku 1909 došlo v obci připojení na elektrický proud, roku 1912 byla v obci postavena zpevněná silnice a vybudována kanalizace. Silnice do Svárova byla postavena až roku 1924.

Dodnes jsou užívány názvy částí obce: Dědina, Ochmatov, Hlenik a Pastóške.[7]

Přírodní poměry

[editovat | editovat zdroj]

Obec Hrdibořice se může pochlubit přírodní zvláštností, jelikož se zde nachází národní přírodní památka Hrdibořické rybníky. Jedná se o slatiniště, jichž na území Moravy mnoho není. Nejvzácnějšími rostlinami této lokality jsou matizna bahenní (Ostericum palustre) a potočnice drobnolistá (Nasturtium microphyllum). Z oblasti fauny zde mají své hnízdiště například potápka roháč, polák velký, polák chocholačka, moták pochop, ledňáček říční, volavka popelavá nebo labuť velká. V roce 2019 u obce zahnízdil pár poštolek rudonohých, což je první zaznamenané hnízdění těchto dravců na území Česka od roku 1973.[8]

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel za celou obec i za jeho jednotlivé části uvádí tabulka níže, ve které se zobrazuje i příslušnost jednotlivých částí k obci či následné odtržení.

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[9][10]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 207 234 249 271 286 317 280 248 264 241 258 253 241 210 206
Počet domů 40 40 40 45 48 51 53 57 58 63 66 63 75 76 70

Obecní správa

[editovat | editovat zdroj]

Samota Svárov

[editovat | editovat zdroj]

K Hrdibořicím patří samota Svárov, východně od obce a tvoří ji pouze jeden obytný dům. Zajímavostí je, že druhý obytný dům, stojící těsně u prvního, patří již do Dubu nad Moravou. Mnohem blíž než do Dubu je ale z této samoty do Hrdibořic. Na Svárově býval mlýn, ale ten už v době první republiky zastavil provoz. Názvy polí: Záhumenky, Včelíny, Zákopy, Olší, Dlouhé, Štívné, Osoušky, Zákopčí, Výměny, Dvorské, Díly, Spálenky, Vršiny, Kadaniny, Křivdy, Obecní trávník, Noviny, Ameriky, Nivy, Dílce, Svárov, Podolší.

Obecní symboly

[editovat | editovat zdroj]

Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 25. listopadu 2003.[11]

Dopravní infrastruktura

[editovat | editovat zdroj]

Směrem od Vrbátek prochází obcí silnice III/4344, která se jihovýchodně od ní napojuje na silnici II/150 na trase Prostějov – Přerov.

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v okrese Prostějov.
  • Kaple svatého Floriána na návsi z roku 1749
  • Kaplička nad Svárovem směrem k Dubu
  1. 1 2 Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2025. Praha: Český statistický úřad. 16. května 2025. Dostupné online. [cit. 2025-05-18].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ HOSÁK, Ladislav; ŠRÁMEK, Rudolf. Místní jména na Moravě a ve Slezsku. Svazek I. A–L. Praha: Academia, 1970. 962 s. S. 299.
  5. ↑ GOTTWALD, Antonín. Sedliště a hroby s kulturou popelnicových polí na Prostějovsku. Pravěk. Leden 1908, roč. 4, čís. 1, s. 22. Dostupné online [cit. 2026-02-16].
  6. ↑ ŠVERDÍK, Michal. V Hrdibořicích archeologové objevili keltskou osadu a středověké kachle. Hanácká drbna. Červenec 2021. Dostupné online [cit. 2026-02-16].
  7. 1 2 JANOUŠEK, Vojtěch. Vlastivěda moravská, Prostějovský okres II, Sv. 60. Místopis. Olomoucký kraj. Dějiny Prostějova. Brno: Musejní spolek, 1938. 390 s. dostupné online po přihlášení. Kapitola Hrdibořice, s. 210–213.
  8. ↑ BOHÁČ, Ondřej. První prokázané hnízdění poštolky rudonohé (Falco vespertinus) v České republice od roku 1973. Sylvia [online]. 2019 [cit. 2019-11-24]. Dostupné online.
  9. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
  10. ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
  11. ↑ Udělené symboly – Hrdibořice [online]. 2003-11-25 [cit. 2026-02-17]. Dostupné online.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]