Přeskočit na obsah

Hunawihr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hunawihr
Hunawihr – znak
Znak
Poloha
Souřadnice48°10′49″ s. š., 7°18′41″ v. d.
Nadmořská výška228 m n. m.
StátFrancieFrancie Francie
RegionGrand Est
DepartementHaut-Rhin
ArrondissementColmar-Ribeauvillé
KantonSainte-Marie-aux-Mines
Hunawihr
Hunawihr
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha4,81 km²[1]
Počet obyvatel555 (2023)[2]
Hustota zalidnění115,4 obyv./km²
Správa
Oficiální webwww.hunawihr.fr
E-mailmairiehunawihr@wanadoo.fr
Telefonní předvolba389
PSČ68150
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hunawihr je francouzská obec, která se nachází v departementu Haut-Rhin a od 1. ledna 2021, na území Evropského společenství Alsasko, v regionu Grand Est. Hunawihr je členem sdružení Nejkrásnější vesnice Francie.

Poloha

[editovat | editovat zdroj]

Hunawihr je součástí kantonu Sainte-Marie-aux-Mines a arrondissementu Colmar-Ribeauvillé. Vesnice ležící mezi Riquewihrem a Ribeauvillé se rozkládá na svazích úzkého údolí podél Alsaské vinařské stezky.

Dějiny

[editovat | editovat zdroj]

Kolem roku 1114 připojil císař Jindřich V. vesnici k opatství Saint-Dié. Od té doby se v Hunawihru vybíraly desátky až do Francouzské revoluce. Jméno Hunawihr je také zmíněno v papežské bule Kalixta II. (1123) a v listině císaře Fridricha I. Barbarossy (1157). Tyto texty mimo jiné potvrzují dřívější dohody mezi kapitulou Saint-Dié a basilejským biskupem, kterému Horní Alsasko tehdy podléhalo v duchovních záležitostech. V roce 1244 se Guntram, kněz z Ebersmünsteru, a Jean, známý jako Mormetzer, vzdali svých práv na kostel v Hunawihru, kvůli nimž byl proti nim podán soudní spor. Anály z Colmaru uvádějí, že v roce 1291 byl majetek Hunawihr zničen obyvateli Colmaru. Šlechtici z Hunawihru byli stále skutečnými vlastníky v roce 1303.

Ve středověku sídlila ve vesnici Hunawihr šlechtická rodina nesoucí jméno Hunawihr. Její členové byli úzce spjati s pány z Ribeaupierre, od kterých drželi vesnici jako léno. Nejstarším známým členem rodiny byl v roce 1279 Dietmar. V roce 1327 rytíř Werner z Hunawihru před svědky Jeanem z Ribeaupierre a jeho bratry Conradem a Guillaumem zřídil věno pro svou ženu Gisèle z Hurbachu. Listina nese pečeť tří členů této rodiny i pečeť rodiny Ribeaupierre. V té době byla vesnice Hunawihr stále součástí panství Horbourg-Riquewihr, které si ji udrželo až do Francouzské revoluce.

Páni z Horbourgu a po nich v roce 1324 hrabě Ulric z Württembergu, který již byl majitelem Riquewihru, obdrželi vesnici jako léno od lotrinských vévodů. Konrad z Landesbergu udělil v roce 1337 některé vesnické majetky jako léno Rudolfovi, vévodovi lotrinskému. Šlechtici z Girsbergu zde obdrželi léno od lotrinských vévodů v roce 1407.

Od roku 1520 se v obci Hunawihr nacházelo významné poutní místo zasvěcené svaté Hune, které přitahovalo mnoho poutníků až do reformace. Po roce 1534 obyvatelé Hunawihru konvertovali k protestantismu podle vzoru hrabat z Montbéliard-Württembergu. V 17. století zasáhla obec morová epidemie, která zdecimovala velkou část obyvatelstva. Od roku 1687 se v obci usadilo sedm katolických rodin, což vedlo k založení farnosti. Kostel v Hunawihru sloužil jako simultánní.

Na jaře roku 1525 povstali zdejší rolníci. Dne 8. května se Hunawihrští rebelové připojili k povstalcům z Beblenheimu a Mittelwihru. Místní páni, překvapeni počtem rolníků a postrádající řádnou armádu, požádali lotrinského vévodu o pomoc. Hunawihrský měšťan Lenz Meyer se stal kapitánem jedné ze dvou rot, které se u Scherwilleru postavily lotrinským jednotkám. Dne 20. května 1525 vojska lotrinského vévody povstalce rozdrtila a Scherwiller byl vypálen.

Klauzule Vestfálské smlouvy zaručovala protestantům v Alsasku náboženskou svobodu. V roce 1672, když Ludvík XIV. obnovil válku proti Holandsku, bylo Alsasko podřízeno jurisdikci ministerstva války v čele s Louvoisem. Louvois otevřeně upřednostňoval královo náboženství a nařídil, že všude, kde bydlí alespon sedm katolických rodin, budou mít přístup do kostela. K tomu došlo i v Hunawihru v roce 1687. Zavedení simultánních bohoslužeb se neobešlo bez problémů mezi oběma komunitami. Ve dvou případech byl mír vážně narušen. V roce 1753 vypukly střety mezi protestanty a katolíky. Panovnická rada Alsaska, zasedající v Colmaru, se postavila na stranu katolíků a kostel pro protestanty na šest měsíců uzavřela. Nechala zatknout a uvěznit pastora Simona Resche, rodáka z Hunawihru, v Colmaru. Vedení se ujal další pastor, rovněž rodák z Hunawihru. Tento učenec ve spolupráci s historikem Jeanem-Danielem Schoepflinem dokázal obnovit klid. V roce 1772, když chtěl otec Favre přemístit protestantský oltář, byly proti němu zahájeny právní kroky u panovnické rady Alsaska. Rada se postavila na stranu katolíků a protestanti si stěžovali u vévody z Württembergu, který věc předložil státní radě v Paříži. Král Ludvík XV., kterému především záleželo na náboženském smíru, jejich žádosti vyhověl.

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
  • Opevněný kostel sv. Jakuba Většího (Église Saint-Jacques-le-Majeur) byl jedním z asi 50 simultánních kostelů. Kostel stojí jižně od vesnice, na malém vyvýšeném místě, obklopený opevněným hřbitovem. Ohrazení má šestiúhelníkový tvar, přičemž každý roh je opatřen půlkruhovou baštou. Jediná vstupní brána byla zakončena velkou věží, která je nyní částečně zbořena. Hradby pocházejí ze 14. a 15. století a nese stopy přestaveb ze 16. století. Dvoupatrová věž kostela pochází ze 14. století, chór z počátku 16. století (znak a letopočet 1524 jsou vyryty na konzole), stejně jako sakristie (portál nese rok 1525). Pod sakristií se nachází krypta, ke které je připojena čtvercová kaple. Kostel byl původně plánován jako trojlodní. Pilíře stojí na levé straně. Ve fresky objevené ve věži v roce 1879 zobrazují cyklus z legendy o svatém Mikuláši a svatém Deodatovi a pocházejí z konce 15. století. V lodi kostela se nachází kamenná kazatelna z počátku 16. století. V kryptě kostela byly až do reformace uloženy ostatky svaté Huny, blahořečené papežem Lvem X. v roce 1520. Kostel je od roku 1929 zapsán na seznamu historických památek.
  • Radnice se na tomto místě nachází od revoluce. Před revolucí v budově sídlila stará obilná burza. Na fasádě radnice, která pochází z roku 1517, je vidět erb rodu Württembergů. Pod dvěma přilbami je na čtvrceném štítu zobrazeny jelení parohy Württemberského vévodství a paroží Teckého vévodství. Hodinový mechanismus byl vyroben v roce 1928.
  • Fontána z 18. století se nachází u domu 2 na rue de l'Église. Skládá se z hlavní nádrže, dvou vedlejších žlabů. Tato fontána sloužila jako napajedlo pro hospodářská zvířata.
  • Vinařská fontána (Fontaine du vignoble)
  • Park čápů a vyder (Parc des cigognes et des loutres) je chovné a reintrodukční centrem pro vydru říční.
  • Zahrada exotických motýlů (Jardin des papillons exotiques) se nachází hned vedle čapího parku.

Galerie

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hunawihr na francouzské Wikipedii.

  1. ↑ répertoire géographique des communes. Institut national de l'information géographique et forestière. [cit. 2015-10-26].
  2. ↑ Populations de référence 2023. INSEE. 18. prosince 2025. Dostupné online.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hunawihr&oldid=25431265“