Přeskočit na obsah

Miroslav Florian

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Miroslav Florian
Narození10. května 1931
Kutná Hora
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí10. května 1996 (ve věku 65 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Povoláníspisovatel, překladatel, knihovník, básník, novinář, rozhlasový moderátor a politik
StátČesko
Oceněnínárodní umělec (1982)
zasloužilý umělec
Státní cena Klementa Gottwalda
Politická příslušnostKomunistická strana Československa
Choť
  • Ida Florianová
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Miroslav Florian (10. května 1931 Kutná Hora 2013 10. května 1996 Praha) byl český básník a překladatel, dlouholetým členem výboru Svazu československých spisovatelů.

Pocházel z Kutné Hory, kde roku 1950 maturoval; poté vystudoval knihovnictví na Karlově univerzitě, tomuto oboru se ale nikdy nevěnoval.[1]

V letech 1952–1954 absolvoval vojenskou službu, kde se dostal do časopisu Československý voják; vojnu dokončil v redakci tohoto časopisu, což vedlo k přestěhování do Prahy, kde zůstal i po vojně.

Od roku 1955 pracoval v Československém rozhlase a od roku 1958 až do roku 1977 v redakci nakladatelství Československý spisovatel.

Léta 1964 se stal zakládajícím členem Odboru přátel a příznivců Slavie, mající za cíl zachránit a pozdvihnout fotbalovou Slavii, toho času živořící ve druhé fotbalové lize.[2]

Roku 1976 byl zvolen poslancem České národní rady.

Zemřel na jevišti pražského Národního domu při slavnostním předávání své poslední sbírky Vroubky při příležitosti svých 65. narozenin.[1][3]

V 50. letech tvořil v souladu s tzv. poezií všedního dne, kterou ozvláštnil citovým zaujetím; v pozdějším období zdůrazňoval občanskou angažovanost a úsilí postihnout základní etické normy tehdejší společnosti.

  • Snubní prsten – 1948
  • Záznam o potopě – 1953
  • Otevřený dům – 1957
  • Blízký hlas
  • Závrať – 1957 – protiválečné; motivy města a velkoměsta; volný verš
  • Stopy – 1960 – otázka kolektivní viny, odpovědnost za vývoj světa; motiv neklidu a pohybu
  • Tichá pošta – 1965, milostná lyrika
  • Svatá pravda
  • Iniciály
  • Jízda na luční kobylce – 1974
  • Hvězdná réva
  • Modré z nebe – 1976
  • Jeřabiny – 1977
  • Dejte mi – zde se objevuje vidění světa v protikladech.
  • Zelená flétna
  • Odliv noci
  • Zítřejší sněhy
  • Prodloužený čas
  • Vidět Neapol
  • Sonetarium aneb Večer v králíkárně – 1995

Zajímavost

[editovat | editovat zdroj]

Jaromír Nohavica jej zmiňuje ve své rozverné písni Maturitní písemná práce - Česká poezie alias Básníci, chlípníci.[4][5]

  1. 1 2 Kalendárium [online]. Česká televize [cit. 2026-05-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12. května 2012.
  2. HOUŠKA, Vítězslav; PROCHÁZKA, Pavel. Věčná Slavia. 3. vyd. Praha: Olympia, 2010. 246 s. ISBN 978-80-7376-200-1. S. 127.
  3. Miroslav FLORIAN. Slovník české literatury [online]. ÚČL AV ČR [cit. 2026-05-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-12-08.
  4. Jaromír Nohavica - Maturitní písemná práce - Česká poezie. martinko33. Google, 23. 6. 2011 [cit. 2026-05-24]. Dostupné online na YouTube.
  5. NOHAVICA, Jarek. Archiv pod lupou – Básníci chlípníci [online]. [cit. 2026-05-21]. Nahrávka nedatována.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BLAHOUTOVÁ, Ivana. Literatura, umění, kultura (týdeník Unie českých spisovatelů), příloha Naší pravdy. Futura, 7. květen 2026, roč. 12, čís. 19, s. 1–4 (17—20). ISSN 2788-0982. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]