Přeskočit na obsah

Přádelna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Nejstarší přádelna na světě v anglickém Cromfordu: Část budovy z roku 1771 s náhonem pro vodní kolo (od potoka Bonsall brook)

Přádelna je označení pro výrobnu příze, která se zabývá zpracováním spřadatelných textilních vláken,[1] tedy poměrně jemných a krátkých materiálů. Zařízení přádelny závisí na vlastnostech spřádané suroviny a na druhu příze.[2] (asi 60 % všech přízí je z filamentů, které se v přádelně nedají zpracovat).[3]

Označení pracovníků

[editovat | editovat zdroj]

Pracovníci v přádelnách se podle Slovníku spisovného jazyka českého (1. vydání z 60. let 20. století) označují jako přadláci[pozn. 1] nebo přadáci, dříve nebo regionálně také přástevníci nebo přádníci; ženy jako přadlačky, přástevnice nebo přádnice, nejčastěji ovšem přadleny.[7][8] Všechny tyto výrazy zachycuje už Jungmannův slovník (1837).[9] Přadlák je státem uznávané povolání pracovníků schopných obsluhovat všechny druhy strojů na výrobu příze.[10] Přadlák zabývající se přípravou lýkových vláken (např. juta) v tírně se označuje jako tírník.[11] V přádelně 21. století se pro obsluhu jednotlivých druhů výrobních strojů používá označeni pracovník nebo operátor) na (např. protahovacích) strojích.[1] Jen zcela ojediněle se označení pracovníků odvozuje od jména obsluhovaného stroje (např. mykařka).[12] Personál pro udržování provozu přádelny sestává dále z nevýrobních pracovníků, kteří se zabývají zejména managementem, údržbou strojů, vnitrozávodní dopravou materiálu, speciálním servisem (laboratoř) apod.[13]

Z historie výroby příze

[editovat | editovat zdroj]
Vřetena (s potáči) na prstencovém dopřádacím stroji – početní jednotky pro velikost kapacity přádelen

Příze se až do konce 18. století vyráběly s pomocí jednoduchých nástrojů (přeslice a později kolovrat) s jedním vřetenem, na které se navíjela hotová příze. Práce se prováděla v jednotlivých domácnostech, předením se zabývaly zpravidla ženy. Asi od 14. století pracovaly většinou ve mzdě pro faktory, kteří jim dodávali vlákennou surovinu a odebírali od nich hotovou přízi.[14][15]

Soustředění výroby do větších celků začalo teprve po vynálezu dopřádacího stroje (zpočátku se 4 vřeteny, později s několika desítkami na stroj). V roce 1769 si dal Angličan Richard Arkwright patentovat svůj stroj waterframe a v roce 1771 spolu se dvěma investory nechal v Cromfordu (v blízkosti Derby) postavit pětipodlažní budovu (s kovovou nosnou konstrukcí), ve které umístil vedle svých dopřádacích strojů také sklad surovin (především bavlny) a (jeho vynález z roku 1775) víčkové mykací stroje. Stroje byly poháněny vodním kolem. V přádelně bylo zaměstnáno více než 1000 dělníků (z toho 60 % děti).[16] Továrna v Cromfordu je považována za první přádelnu na světě.[17] Pro tento nový útvar se začalo asi v roce 1785 používat označení cotton mill.[18] (České slovo přádelna se dříve používalo pro nemanufakturní výrobny příze,[19] pro označení továrny na přízi se začalo používat asi od poloviny 19. století.[20])

Arkwrightova továrna se stala vzorem pro podnikání v textilním oboru. V roce 1784 byla otevřena první přádelna vlny,[21] a v roce 1787 (ve Skotsku) první lnářská přádelna.[22] Na evropském kontinentě byla jako první v provozu v roce 1783 přádelna bavlny v německém Ratingenu,[23] které následovaly v letech 1797–1798 továrny v Saské Kamenici,[24] v belgickém Gentu[25] a v roce 1796 Johann Josef Leitenberger zřídil (přestavbou textilní tiskárny) přádelnu v severočeských Verneřicích.[26]

V roce 1800 bylo v Anglii registrováno už více než 40 přádelnických provozů[27] a v 19. století se počet nově otevřených přádelen rychle zvyšoval především v Evropě a USA. Koncem 20. století se však více než 90 % výroby staplových přízí přesunula do oblastí s nízkou úrovní mezd. V Evropě, Českou republiku nevyjímaje, zůstala v 21. století jen nepatrná část kapacit výroby příze.[28]

V roce 2020 dosáhla světová kapacita přádelen 250 milionů vřeten.[pozn. 2][29] Počet přádelen v provozu není nikde evidován, dá se jen odhadnout na řádově 5 000.[30]

Budova a vybavení přádelny

[editovat | editovat zdroj]

Až asi do poloviny 20. století se pro výrobu příze stavěly vícepodlažní budovy s výtahy pro dopravu materiálu mezi jednotlivými etážemi. Moderní přádelny jsou umístěny v přízemí jedno- nebo dvouetážových staveb.[31]

Nezbytnou součástí přádelny byla už vždy klimatizace tj. zařízení k udržování konstantní vlhkosti a teploty ovzduší ve výrobních prostorách.[30][32]

V závislosti na zpracovávaném materiálu a druhu vyráběné příze jsou v přádelnách instalovány stroje v mnoha kombinacích a variantách (výroba probíhá diskontinuálně v cca 5–10 pasážích obsahujících stroje se zčásti velmi rozdílným výkonem). Výrobní cyklus začíná (zpravidla) vlákennou surovinou a končí přízí navinutou na kónické cívce.[33]

Oddělení speciální údržby a servis (jako sklad a doprava surovin a polotovarů, laboratoř pro provozní zkoušky, broušení mykacích potahů a průtahových válečků, údržba česacích hřebenů, opravy a čištění součástek strojů apod.) jsou také většinou umístěny v budově přádelny.[1]

V závislosti na výrobní technologii a dalších faktorech jsou druhy a počet pracovních činností při výrobě příze velmi rozdílné a časově proměnlivé. (Např. výroba v (indické) přádelně bavlny probíhala v roce 1959 ve 12 a v roce 2018 v 5 fázích a počet pracovníků nutných pro výrobu stejného množství příze se snížil ze 640 na 116).[34]

Druhy přádelen

[editovat | editovat zdroj]

Podle „klasického“ rozdělení se rozeznávají tři druhy přádelen: bavlnářské (s více než 90 % výrobních kapacit), vlnařské a přádelny lýkových vláken. Vedle těchto jsou ve světě v provozu přádelny s nepatrným podílem na celkovém počtu, které vyrábějí velmi speciální druhy přízí (např. šapové, buretové, z kašmírské vlny, vigoňové aj). Existovaly také přádelny žíní (Severočeská přádelna žíní, Josef Zeman Vamberk,[35] přádelny žíní byly také v Praze[36][37][38] nebo Pardubicích (J. Černohous),[39] na Moravě v Brně (Leopold Kohn v dnešní Vlhké ulici[40] nebo Isidor Schiller na Dornychu[41]) nebo v Konici[42].

Adresář Republiky československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství z roku 1932 uvádí přádelny dokonce v 11 kategoriích: 1) přádelny bez bližšího určení (obecné), 2) přádelny bavlny, 3) česané příze, 4) hedvábí, 5) juty, 6) lnu, 7) odpadků, 8) postřihované příze, 9) vigoně, 10) vlny, 11) žíní.[43]

Někdejší přádelny v Čeckých zemích (výběr)

[editovat | editovat zdroj]

Galerie

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Označení přadlák bylo podle Palkovičova slovníku z roku 1821,[4] Kottova slovníku z roku 1880[5] i článku v časopise Naše řeč z roku 1923[6] původně moravské.
  2. ↑ Včetně přádních jednotek rotorových a tryskových dopřádacích strojů přepočtenými na výkon vřeten prstencových dopřádacích strojů)

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1 2 3 Souček a kol.: Technologie přádelnictví, SNTL Praha 1986
  2. ↑ Simon/Horáček: Technologie přádelnictví, SNTL 1987, str. 12 a 13
  3. ↑ The Fiber Year 2021 [online]. International Fiber Journal, 2022-03-17 [cit. 2026-06-09]. Dostupné online. (anglicky)
  4. ↑ PALKOVIČ, Juraj. Böhmisch-deutsch-lateinisches Wörterbuch: mit Beyfügung der den Slowaken und Mähren eigenen Ausdrücke und Redensarten zunächst für Schulen durchaus neubearbeitet, auch mit einem vollständigen deutschen Wortregister versehen und auf eigene Kosten... Preßburg: Belnayschen Erben, 1821, sl. 1714. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:1c883a80-0ecb-11e8-bdb0-005056827e51.
  5. ↑ KOTT, František Štěpán. Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický. Díl druhý. N–P. V Praze: František Šimáček, 1880, s. 876. Heslo Přadlák. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:03aff044-4cdf-4b41-8dda-f567e3ed99fc.
  6. ↑ Pradlec, pradlák. Naše řeč. Ústav pro jazyk český AV ČR. Dostupné online [cit. 17. 6. 2026]. ISSN 0027-8203.
  7. ↑ Podle SSJČ, srov. https://ssjc.ujc.cas.cz/search.php?hledej=Hledat&heslo=p%C5%99adl%C3%A1k&sti=EMPTY&where=full_text&hsubstr=no a https://ssjc.ujc.cas.cz/search.php?heslo=p%C5%99adlen&sti=68245&where=full_text.
  8. ↑ MANTEGAZZA, Paolo a J.H. J.H. Physiologie ženy. V Praze: I.L. Kober, 1894, s. 349. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:fc2dc105-ed0f-4bf5-b288-a4ef98c2f120.
  9. ↑ JUNGMANN, Josef. Slownjk česko-německý Josefa Jungmanna. Knjžecí arcibiskupská knihtiskárna, Josefa wdowa Fetterlowá, 1837, s. 427. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:ff5e46b3-2098-4eb5-8fd1-3031950c8147.
  10. ↑ Dělník v textilní a oděvní výrobě [online]. NSP, 2026 [cit. 2026-05-29]. Dostupné online.
  11. ↑ VELEK, Josef a JIRÁNEK, Vladimír. Za vůní dřeva, bavlny a kůže: povídání o povoláních dřevozpracujícího, textilního a kožedělného průmyslu : pro čtenáře od 12 let. 1. vyd. Praha: Albatros, 1982, s. 74 a 149. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:42b89a90-176f-11e3-a9a8-005056825209.
  12. ↑ mykařka/přadlena [online]. Fine Tech, 2026 [cit. 2026-06-01]. Dostupné online.
  13. ↑ Organizational Structure Of a Spinning Industry [online]. Linkedin, 2024-10-25 [cit. 2026-05-29]. Dostupné online. (anglicky)
  14. ↑ Vodruška: Život staré Šumavy, Albatros Media 2019, ISBN 978-80-7601-367-4, str. 38
  15. ↑ Berg:The Age of Manufactures, 1700-1820: Industry, Innovation and Work in Britain, Routledge 2005, ISBN 978-1-134-91472-2
  16. ↑ The Water Frame – The most important invention of its time [online]. Dreamreader, 2015 [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. (anglicky)
  17. ↑ Cromford Mill [online]. Silver Travel Adviser, 2020 [cit. 2020-10-30]. Dostupné online. (anglicky)
  18. ↑ Icotton mill [online]. dictionary, 2020 [cit. 2020-10-30]. Dostupné online. (anglicky)
  19. ↑ JUNGMANN, Josef. Slownjk česko-německý Josefa Jungmanna. Knjžecí arcibiskupská knihtiskárna, Josefa wdowa Fetterlowá, 1837, s. 427. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:ff5e46b3-2098-4eb5-8fd1-3031950c8147.
  20. ↑ FRANTA ŠUMAVSKÝ, Josef: Deutsch-böhmisches Wörterbuch, Johann Spurný Prag 1846, s. 1028. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:f80d347e-c35d-405b-b7fc-5997a52e1c74.
  21. ↑ Notes and Queries, 12th series, vol. II, p. 448, 1916-12-02 (anglicky)
  22. ↑ Linen [online]. Oecotextiles, 2010-06-30 [cit. 2020-10-30]. Dostupné online. (anglicky)
  23. ↑ Germes: Ratingen im Wandel der Zeiten – Geschichte und Kulturdolumente einer Stadt, 4. verbesserte und erweiterte Auflage, Verlag Norbert Ernst Henn, Ratingen 1979, S. 82
  24. ↑ Spinner, Weber und Maschinen [online]. TU Chemnitz, 1998-10-29 [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. (německy)
  25. ↑ „Spinning Mule“ oder die Erfindung der Textilindustrie [online]. ERIH, 2021 [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. (německy)
  26. ↑ Jindra/Jakubec: Hospodářský vzestup českých zemí od poloviny 18. století do konce monarchie, KU Praha 2015, ISBN 9788024629452, str. 260-281
  27. ↑ Industrial Heritage [online]. Historic England, 2020 [cit. 2020-10-30]. Dostupné online. (anglicky)
  28. ↑ Přádelna bavlny v Chocni je poslední v Česku [online]. Týden, 2019-05-22 [cit. 2020-10-30]. Dostupné online.
  29. ↑ Rieter Business Model [online]. Rieter, 2020 [cit. 2020-10-30]. Dostupné online. (anglicky)
  30. 1 2 Feasibility study for a cotton spinning mill [online]. Gherzi, 2011 [cit. 2020-10-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-11-08. (anglicky)
  31. ↑ Feasibility study for a cotton spinning mill [online]. Gherzi, 2011-07-11 [cit. 2020-10-30]. Dostupné online. (anglicky)
  32. ↑ Importance of Air Conditioning in Spinning Mill [online]. Textile Learner, 2020 [cit. 2020-10-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-03-10. (anglicky)
  33. ↑ Costing for a Spinning Mill [online]. cottonyarnmarket, 2020 [cit. 2020-10-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-06-14. (anglicky)
  34. ↑ Modernisation in spinning mills [online]. Indian Textile Journal, 2018-04-01 [cit. 2026-06-01]. Dostupné online. (env)
  35. ↑ Příspěvky k dějinám národního podniku Technolen Lomnice n. Popelkou. Trutnov: Lnářský průmysl, 1988, s. 40. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/svkhk/uuid/uuid:52302148-0938-4fbc-a803-cada762a9635.
  36. ↑ KOTYŠKA, Václav. Úplný místopisný slovník Království Českého. Praha: Bursík & Kohout, 1895, s. 1599. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mlp/uuid/uuid:25f0cd46-9741-11ed-9bd5-001b63bd97ba. (Praha-Vršovice)
  37. ↑ „Firma Roubíček a Fischer staví v Praze VII. druhou větší parní prádelnu žíní, zařízenou veskrze moderně“. Národní listy. 6.11.1901. Praha: Julius Grégr, roč. 41, č. 306, s. 5. ISSN 1214-1240. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/svkhk/uuid/uuid:94161740-661e-11dc-a7da-000d606f5dc6.
  38. ↑ LEŠER, Václav. Adressář královského hlavního města Prahy a sousedních obcí: Bubenče, Holešovic-Buben, Karlína, Smíchova, Kr. Vinohradů a Žižkova. Praha: Důchody obce pražské, 1884, s. 37. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mlp/uuid/uuid:a52decf1-4eba-11f1-b4b4-001b63bd97ba. (ul. Na Florenci a Josefovská tř.)
  39. ↑ Věstník hlavního města Prahy. 01.08.1938. Praha: Hlavní město Praha, roč. 45, č. 30, s. 639. ISSN 1801-2264. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mlp/uuid/uuid:05819341-5eed-11eb-9ff8-001b63bd97ba.
  40. ↑ CHYTIL, Alois. Chytilův úplný adresář Moravy. [Brno?]: nákladem vlastním, 1911, s. 560 a 1268. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/svkos/uuid/uuid:e56d1ae0-fbb5-11e0-a021-0013d398622b
  41. ↑ Compass: finanzielles Jahrbuch. Prag: Compassverlag, 1914, 47(5), s. 2280. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:67a8e473-aa85-42fd-bc34-51c8259dca99.
  42. ↑ CHYTIL, Alois. Chytilův úplný adresář Moravy. [Brno?]: nákladem vlastním, 1911, s. 560 a 1268. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/svkos/uuid/uuid:e56d1ae0-fbb5-11e0-a021-0013d398622b
  43. ↑ Adresář Republiky československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství =: Adressbuch der Čechoslovakischen Republik für Industrie, Gewerbe, Handel und Landwirtschaft. 1932. Praha: vlastním nákladem firmy Rudolf Mosse, roč. 1932, č. 2, s. 3442–43. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:a6bed925-c1cb-4c18-ae15-420a76371cb7
  44. ↑ https://www.pamatkovykatalog.cz/soubor-byvale-textilni-tovarny-13921456, 19. června 2026.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Přádelna&oldid=25987159“