Physornis

Physornis; Stratigrafický výskyt: Pozdní oligocén až raný miocén, zhruba před 29 až 21 miliony let
	Fosilní fragmenty kostí nohou rodu Physornis.
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebata);
Třída	ptáci (Aves);
Řád	Cariamae;
Čeleď	Phorusrhacidae;
Podčeleď	Physornithinae;
Rod	Physornis;
Binomické jméno
	Physornis fortis; Ameghino, 1895
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Physornis („řvoucí pták“) je rod dravého nelétavého ptáka z čeledi Phorusrhacidae a podčeledi Physornithinae. Žil na území dnešní Argentiny v období pozdního oligocénu až raného miocénu (asi před 29 až 21 miliony let).^[1]

Historie a význam

Rod Physornis byl formálně popsán argentinským paleontologem Florentinem Ameghinem v roce 1895 na základě fosilií, objevených v oblasti Puerto Deseado (nedaleko stejnojmenné řeky Deseado) na území argentinské provincie Santa Cruz.^[2] Později byly objeveny další fosilní fragmenty ma území argentinské provincie Chubut. Do tohoto rodu byly v průběhu doby řazeny i fosilie jiných zástupců čeledi Phorusrhacidae a jeho taxonomická historie je tak poměrně spletitá (podobně jako u dalších zástupců této skupiny popsaných na konci 19. století).^[3]

Popis

Physornis byl velký a mohutný forusrakid, dosahující přibližně velikosti vzdáleně příbuzného rodu Brontornis (výšky přes 2,5 metru a hmotnosti až kolem 350 kg). Byl tedy ještě robustnější než velcí a známější forusrakidi, jako byly miocenní rody Kelenken nebo Phorusrhacos.^[4]^[5] Přesné rozměry dospělých jedinců rodu Physornis však neznáme, protože dosud nebyla objevena žádná kompletněji dochovaná kostra. V roce 2026 byla publikována odborná práce o hystologickém výzkumu fosilních kostí tohoto rodu a příbuzného rodu Andrewsornis. Ta ukázala, že oba ptáci rostli velmi rychle a bez přerušení nebo zpomalení v závislosti na vlastnostech okolního prostředí.^[6]

Systematika

Physornis je rod, spadající do čeledi Phorusrhacidae a dále podčeledi Physornithinae. Mezi jeho nejbližší příbuzné patřil druh Paraphysornis brasiliensis, dále pak Andalgalornis steulleti, Andrewsornis abbotti, Patagornis marshi a Phorusrhacos longissimus.^[7]

Odkazy

Reference

↑ Alvarenga, H. M. F.; Höfling, E. (2003). Systematic Revision of the Phorusrhacidae (Aves: Ralliformes). Papéis Avulsos de Zoologia. 43 (4): 55–91.
↑ Ameghino, F. (1895). Sur les oiseaux fossils de patagonie et le faune mammalogique des couches á Pyrotherium. Premiére contribution á la connissance de la faune mammalogique des couches á Pyrotherium. Boletín del Instituto Geografico Argentino. 15: 603–660.
↑ Moreno, F. P.; Mercerat, A. (1891). Catálogo de los pájaros fósiles de la República Argentina conservados en el Museo de La Plata. Anales del Museo de la Plata. 1: 7–71.
↑ SOCHA, Vladimír. Phorusrhacos - ptačí zabiják z miocénu. OSEL.cz [online]. 4. listopad 2019. Dostupné online. (česky)
↑ Dreyer, L.; Cooper, C.; O'Connor, J. K. (2026). Osteohistology of two phorusrhacids reveals uninterrupted growth strategy. The Anatomical Record. 1-17.
↑ Dreyer, L.; et al. (2026). Osteohistology of two phorusrhacids reveals uninterrupted growth strategy. The Anatomical Record. 70135.
↑ Degrange, F. J.; et al. (2019). New skull remains of Phorusrhacos longissimus (Aves, Cariamiformes) from the Miocene of Argentina: implications for the morphology of Phorusrhacidae. Journal of Paleontology. 93 (6): 1221–1233.

Literatura

Ameghino, F. (1899). Sinopsis geológico-paleontológica, Suplemento (Adiciones y correciones). La Plata: 9.
Degrange, F. J.; et al. (2015). A new Mesembriornithinae (Aves, Phorusrhacidae) provides new insights into the phylogeny and sensory capabilities of terror birds. Journal of Vertebrate Paleontology. 35 (2): e912656.
Rovereto, C. (1914). Los estratos araucanos y sus fósiles. An. del Mus. Nac. Hist. Nat. Buenos Aires. 25.
Patterson, B.; Kraglievich, J. L. (1960). Sistemática y nomenclatura de las aves fororracoideas del Plioceno Argentino. Museo municipal de ciencas naturales y tradicional de Mar del Plata.
Degrange, F.; et al. (2015). A new Mesembriornithinae (Aves, Phorusrhacidae) provides new insights into the phylogeny and sensory capabilities of terror birds. Journal of Vertebrate Paleontology. 35 (2): e912656.

Externí odkazy

Informace na webu Prehistoric Wildlife (anglicky)
Informace na webu mindat.org (anglicky)

[1] Alvarenga, H. M. F.; Höfling, E. (2003). Systematic Revision of the Phorusrhacidae (Aves: Ralliformes). Papéis Avulsos de Zoologia. 43 (4): 55–91.

[2] Ameghino, F. (1895). Sur les oiseaux fossils de patagonie et le faune mammalogique des couches á Pyrotherium. Premiére contribution á la connissance de la faune mammalogique des couches á Pyrotherium. Boletín del Instituto Geografico Argentino. 15: 603–660.

[3] Moreno, F. P.; Mercerat, A. (1891). Catálogo de los pájaros fósiles de la República Argentina conservados en el Museo de La Plata. Anales del Museo de la Plata. 1: 7–71.

[4] SOCHA, Vladimír. Phorusrhacos - ptačí zabiják z miocénu. OSEL.cz [online]. 4. listopad 2019. Dostupné online. (česky)

[5] Dreyer, L.; Cooper, C.; O'Connor, J. K. (2026). Osteohistology of two phorusrhacids reveals uninterrupted growth strategy. The Anatomical Record. 1-17.

[6] Dreyer, L.; et al. (2026). Osteohistology of two phorusrhacids reveals uninterrupted growth strategy. The Anatomical Record. 70135.

[7] Degrange, F. J.; et al. (2019). New skull remains of Phorusrhacos longissimus (Aves, Cariamiformes) from the Miocene of Argentina: implications for the morphology of Phorusrhacidae. Journal of Paleontology. 93 (6): 1221–1233.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]