Přeskočit na obsah

Zdeněk Šesták

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
PhDr. Zdeněk Šesták
Zdeněk Šesták (2020)
Zdeněk Šesták (2020)
Základní informace
Narození10. prosince 1925
Cítoliby
Úmrtí21. srpna 2026 (ve věku 100 let)
Praha
Žánryklasická hudba
Povoláníhudební skladatel, flétnista, muzikolog a vysokoškolský učitel
OceněníUznání za přínos filozofii vzdělání Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 za rok 2006
Cena Ministerstva kultury ČR za celoživotní přínos české kultuře v oblasti hudby, 2008
Cena hejtmana Ústeckého kraje pro rok 2021 za přínos v oblasti kultury
PříbuzníMarie Šestáková, varhanice (dcera) Jan Šesták, hornista a truhlář ( syn )
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zdeněk Šesták (10. prosince 1925 Cítoliby – 21. srpna 2026 Praha) byl český hudební skladatel. Byl známý tvorbou symfonickou, komorní a sborovou. Propagoval díla autorů cítolibské skladatelské školy 18. století.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z hudbymilovné rodiny. Matka byla učitelka a zpívala v chrámovém sboru, otec hrál na violoncello v orchestru železničářské filharmonie v Praze. Cítolibskou obecnou školu navštěvoval v letech 1931–1936, reálné gymnázium v Lounech 1936–1944. Komponování studoval na Pražské konzervatoři v letech 1945–1950 u Emila Hlobila a Miroslava Krejčího. Své hudební vzdělání doplnil paralelním studiem hudební vědy na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy u Josefa Huttera a Jana Němečka. V té době rovněž navštěvoval přednášky Jana Patočky o antické filosofii. Během vojenské presenční služby v letech 1950–1952 působil jako flétnista u Vojenské divizní hudby ve Slaném. 1952–1954 působil v Ústředním domě lidové tvořivosti v Praze, 1954–1957 v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého a Ústředním domě armády. Od 1957 svobodné povolání jako hudební skladatel. V letech 1968–1969 ústřední dramaturg symfonické, komorní a vokální hudby v Československém rozhlasu. 1991–1992 přednášel hudební regionalistiku na katedře hudební vědy Filosofické fakulty Univerzity Karlovy.

Byl členem Společnosti českých skladatelů, Sdružení pro soudobou hudbu Přítomnost, Umělecké besedy a sdružení Pondělníci. V roce 2006 mu bylo Nadací Dagmar a Václava Havlových Vize 97 uděleno uznání za přínos filosofii vzdělávání. V roce 2008 obdržel cenu Ministerstva kultury České republiky za celoživotní přínos české kultuře v oblasti hudby. V roce 2013 obdržel, spolu s Jiřinou Fikejzovou, Zlatou cenu OSA za celoživotní dílo.

Tvorba a muzikologický výzkum

[editovat | editovat zdroj]

Šestáka lze považovat za syntetika, poučeného z české a světové tvorby 20. století. Jeho díla nepodléhají módním vlnám a nenalezneme v nich snahu po líbivosti. Mají pevný tvar a přehlednou kompozici. Hudebními prostředky řeší Šesták etické a ontologické otázky, jak napovídají názvy jeho skladeb. V tom byl ovlivněn zejména stálým studiem antické filosofie a rovněž barokní homiletické literatury. Náměty skladeb nalézal rovněž v historii, literatuře a poezii.

Náhodný objev hesla „Urtica“ (Kopřiva) v Dlabaczově lexikonu českých umělců ze začátku 19. století ho přivedl ke studiu skladatelské tvorby cítolibské rodiny Kopřivů a dalších příslušníků cítolibské skladatelské školy, zejména Jana Adama Galliny, Jana Nepomuka Venta a Jakuba Lokaje.

Dílo (výběr)

[editovat | editovat zdroj]

Orchestrální a vokálně-symfonická hudba

[editovat | editovat zdroj]
  • Symfonická fantazie (Variační), 1966
  • Symfonie č. 2, 1970
  • Symfonie č. 3, 1971
  • Symfonie č. 4 (pro smyčcový orchestr), 1973
  • Symfonie č. 5 „Chronos“, 1978
  • Symfonie č. 6 „Věčný nepokoj srdce“, 1979
  • Koncert pro smyčcový orchestr, 1973
  • Sonata sinfonica pro orchestr dechových nástrojů, zvony a tympány, 1976
  • Symfonické variace „Zpřítomnění okamžiku“, 1980
  • Symfonická freska „Paměť“, 1981
  • Symfonický dramatický obraz „Euripides“, 2001
  • Koncert pro housle č. 1 „Sursum corda“, 1981
  • Koncert pro housle č. 2 „Jan houslista“, 1983
  • Koncert pro violu „Sokratovské meditace“, 1982,
  • Koncert pro violoncello č. 1 „Světlo naděje“, 2002
  • Koncert pro violoncello č. 2 „Cesta poznání“, 2005
  • Vokálně symfonický fragment „Fatum“ (podle Sofokla) pro sóla, sbor, orchestr a varhany, 1983
  • Oratorium „Královna Dagmar“ (libreto Dagmar Ledečová), 1989

Komorní hudba pro smyčcové nástroje

[editovat | editovat zdroj]
  • Smyčcový kvartet č. 3 „Akroasis“, 1974
  • Smyčcový kvartet č. 4 „Známý hlas“, 1975
  • Smyčcový kvartet č. 5 „Labyrint duše“, 1976
  • Smyčcový kvartet č. 6 „Máchovské variace“, 1993
  • Smyčcový kvartet č. 7 „Soliloquia“, 1994
  • Smyčcový kvartet č. 8 „Hledání světla“, 1996
  • Smyčcový kvartet č. 9 „Sisyfos“, 1999
  • Smyčcový kvintet č. 1 „Concentus musicus“, 1975
  • Smyčcový kvintet č. 2 „Conscientia temporis“, 2000
  • Smyčcový sextet „Chvála života“, 2001

Komorní hudba pro dechové nástroje

[editovat | editovat zdroj]
  • Concertino pro dechový kvintet, 1964
  • Divertimento concertante pro pět dechových nástrojů, 1966
  • Pět virtuózních invencí pro fagot, 1966
  • Sonata pro dva klarinety, 1967
  • Tři metamorfozy pro flétnu, 1968
  • Musica tripartita pro klarinet, 1968
  • Partita profana, 1975
  • Euterpé pro hoboj a klavír, 1977
  • Gratulační kasace, 1977
  • Sonata da camera pro dechové nástroje, 1978
  • Evocationes paschales pro trubku a varhany, 1993
  • Sonata „Dies laetitiae“ pro trubku a varhany, 1994
  • Partita capriccioso (Hommage à Jan Vent) pro dechové nástroje, 1997
  • Symposium musicum pro dechový ansámbl, 1997
  • Herakleitos (Movimenti musicali per nove stromenti a fiato), 1998
  • Nonetto (Hommage à Josef Triebensee) pro dechové nástroje a kontrabas, 1999
  • Musica bizzara pro fagot a klavír, 1999
  • Trois pièces pro klarinet a klavír, 1999

Vokální hudba

[editovat | editovat zdroj]

Písňové cykly s klavírem

[editovat | editovat zdroj]
  • Čtyři dramatické fragmenty podle Manon Lescaut Vítězslava Nezvala (Komorní kantáta), 1975
  • Blahoslavenství hudby. Cyklus písní pro bas a klavír na básně Vladimíra Šefla, 1983
  • Hořké smutky Françoise Villona pro tenor a klavír, 1983
  • Česká hudba. Cyklus písní na verše Vladimíra Šefla pro bas a klavír, 1984
  • Dalekáť cesta má… Cyklus písní na verše K. H. Máchy pro baryton a klavír, 1984
  • Neutíkej mi, chvíle blouznivá pro tenor a klavír (na verše Josefa Hory), 1984
  • Hlas milého svého slyším (na biblický text Písně písní) pro mezzosoprán a klavír, 1985
  • Naléhavý souzvuk tvarů (na verše Michelangela Buonarrotiho) pro bas a klavír, 1989
  • Hledání moudrosti (na biblický text Knihy Kazatel) pro baryton a klavír, 1990
  • Moudrost lásky. Komorní kantáta na texty Josefa Jelena pro soprán, bas a klavír, 1991

Sborové cykly – poemy a capella

[editovat | editovat zdroj]
  • Hommage à Apollinaire, 1972
  • Portrét Konstantina Biebla, 1974
  • Puškinské vigilie, 1978

Skladby pro dívčí (dětský) sbor s klavírem

[editovat | editovat zdroj]
  • Co to zvoní, co to cinká. Dětské sbory s klavírem na texty Jana Čarka, 1959
  • Zvěstování jara. Kantáta na slovanskou lidovou poezii, 1979
  • Vítej, slunko líbezné. Kantáta na českou lidovou poezii, 1980
  • Vychádzalo súnečko. Kantáta na moravskou lidovou poezii, 1980
  • Kdež ta ruože prokvitá. Kantáta na českou středověkou poezii, 1982
  • V nově zem se zase směje. Kantáta na texty A. J. Puchmajera, 1984

Duchovní hudba

[editovat | editovat zdroj]

Mše

[editovat | editovat zdroj]
  • Missa brevis Citolibensis, 1949

Kantáty

[editovat | editovat zdroj]
  • In Deo speravit cor meum, 1976
  • Cantate Domino canticum novum, 1981
  • Laudate Dominum omnes gentes, 1983
  • Excita, Domine corda nostra, 1989
  • Laetentur coeli et exultet terra, 1992
  • Canticum poeticum de Adalberto sancto pro sóla, sbor a varhany, 1996

Diskografie

[editovat | editovat zdroj]

Ediční činnost

[editovat | editovat zdroj]
  • Hudba citolibských mistrů 18. století, 2 LP, Supraphon 1968, č. katalogu 0 12 0251.
  • Hudba citolibských mistrů 18. století, 5 LP, Supraphon 1985, č. katalogu 1119 4081-85 G.
  • Musica antiqua Citolibensis, Supraphon 1994, č. katalogu 11 2148 – 2 – výběr z nahrávek z let 1968 a 1985.
  • Musica antiqua Citolibensis, Supraphon 2007, 4 CD, č. katalogu SU 3908-2 – kompletní reedice nahrávek z let 1968 a 1985.

Vlastní publikace

[editovat | editovat zdroj]
  • ŠESTÁK, Zdeněk. Musica antiqua citolibensis. Nouze již odešla, velká radost jest k nám přišla. Louny: Městská knihovna Louny, 2009. 191 s. ISBN 978-80-904113-2-6.  /recenze Kašpar, Oldřich, Zdeněk Šesták: Musica antiqua Citolibensis, Hudební rozhledy 64, 2011, č. 2, s. 56.
  • ŠESTÁK, Zdeněk. Citolibská hudební kultura v kontextu severozápadních Čech. Louny: občanské sdružení Lounští Lounským, 2024. 300 s. ISBN 978-80-905399-0-7. 

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Bezdíček, Viktor, Zdeněk Šesták. Zrození symfonika, dizertační práce na katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, Praha 2003.
  • Bezdíček, Viktor, Hledání světla. Portrét skladatele Zdeňka Šestáka, Nakladatelství Akademie múzických umění, Praha 2022, ISBN 978-80-7331-615-0.
  • Mlejnek, Karel, Hudební svět Zdeňka Šestáka, Hudební rozhledy 28, 1975, s. 559–561.
  • Veselý, Jiří, Skladatel a muzikolog PhDr. Zdeněk Šesták, Digon, Louny 2019, ISBN 978-80-87019-22-1.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zdeněk_Šesták&oldid=26152595“