estriel

[

mood

|

lethargic

]

Abych to tu trochu opět trošku oživila... Zde je tip na knihu, nebo spíš na autora, kterými jsem poslední dobou velmi nadšená.

Autor: Isaac Asimov
Název: Konec Věčnosti (The End of Eternity)



O čem to je?
Po objevení časového pole se lidem podařilo zkonstruovat Věčnost, místo mimo prostor a čas. Lidé se naučili se cestovat mezi jednotlivými stoletími a měnit Skutečnost tak, aby bylo zabráněno katastrofám a nežádoucím vlivům a aby co největší počet lidí žil v blahobytu. Andrew Harlan je Provozním technikem – tím, kdo provádí Změny skutečnosti, zásahy, které změní chod dějin pro miliony lidí na celém světě, ať už žijí v 50. či 575. století. Jednoho dne se ovšem do situace zaplete žena, která změní Harlanův pohled na Věčnost a dožene jej k neočekávaným činům a poznáním. Harlan zjišťuje, že Věčnost možná není tak prospěšná, jak dosud věřil, a že právě on má moc celou Věčnost zničit...

Pro koho to je?
Pro příznivce sci-fi, ale nejen pro ně – v Asimovových knihách nejde ani tak o technologii nebo o mimozemšťany, ale spíš o morální dilemata a lidskou psychologii. Na Asimovův styl si nejprve musíte zvyknout – je ze začátku poněkud kostrbatý, trochu rozvláčný, jak se autor probírá nepřeberným množstvím vlákýnek, z nichž se skládá jeho příběh. Čím dál čtete, tím zajímavější a napínavější ovšem jeho knihy jsou, až se nakonec doberete k brilantnímu a neočekávanému finále. Ne nadarmo je Isaac Asimov považován za nejlegendárnějšího autora science fiction.

( ÚryvekCollapse )

Co si ještě od Asimova přečíst?
Od Asimova stojí rozhodně za přečtení jeho robotí povídky, které inspirovaly např. film I, Robot (film se knižní předloze ovšem zdaleka nevyrovná – obsahuje jen střípek z toho, co rozehrává Asimov). Rovněž jeho sci-fi trilogie: Nadace, Nadace a Říše a Druhá Nadace - jeho knihy jsou plné nejrůznějších kliček a zvratů, nad jejichž důmyslností vám zůstává hlava stát.

dangerouss

[

mood

|

impressed

]

Autor: Bára Basiková
Název: Rozhovory s útěkem



O knize:
Z obalu:
Novela Báry Basikové, Rozhovory s útěkem, příběh, který byl původně napsán jako soukromá zpověď, neměla proniknout na veřejnost. Události však rozhodly jinak - prostřednictvím přátel se rukopis dostal k Bohumilu Hrabalovi, kterého při prvním čtení ihned zaujala. "Třetí osoba, která je vždy znamením románu, třetí osoba Báry Basikové je zatajovaná ich-forma... Tyto rozhovory o útěku, kdyby se zbavily interpunkce, směřují i k Joyceovu Odysseovi, k poslední kapitole, napsaném umělcem v podvědomém proudu procitajícího jitra paní Molly Bloomové, za předpokladu, že paní Molly je dvacet let, tak jako hrdince Bářina románu... Když jsem četl Bářinu knihu podruhé, našel jsem v textu i strukturu románu, takovou, jako když se na napjatou osnovu provazců utkává dekorativní koberec. Bára ví tedy, co to je Aristotelův princip stylisationis (já ne, ale při čtení mi to nijak nebránilo), onen oblouk mezi začátkem a koncem, ve kterém jisté události se posunují textem tak, jako slunce opíše za den pohyb na nebi. Tak se pohybují symfonické lazurové šaty a Hieronymus Bosch." V rozhovorech, které autorka vede sama se sebou i okolním světem, hledá odpovědi na nejzákladnější otázky, týkající se svobodného života v dnešním světě. Je to zpoveď upřímná, exaltovaná, doklad životního hledání i tápání, literárně svébytný obraz myšlenkového světa mladé generace.

Jiný popis:
Autobiografické črty Báry Basikové, z doby jejího dospívání se vznášejí mezi realitou a snovou vizí. Nezachycují epiku života jako spíše vnitřní pochody a vjemy mladého nezakotveného člověka, který se proplétá lavinami vztahů.

Moje komentáře:
K odstavečku nahoře bych ještě dodala, že je to o zvláštním milostném vztahu mezi dvěma dívkami. Je to velice zajímavá četba... V jednu chvíli od toho nemůžu odtrhnout oči, v druhé bych tu knihu nejraději vyhodila z okna, pak ji jen nechám odpočívat vedle. V jednu chvíli vás rozesměje a pak málem rozpláče. Nedoporučuji ji číst, pokud nejste v dobré náladě - četba zajímavá, jak jsem řekla, ale i vcelku depresivní. Kažodpádně ale stojí za přečtění. Hlavně kapitola 7.

( Ukázka!Collapse )

Mohla bych se uukázkovat. Nejde vybrat jenom něco. Takže - přečtěte si to. :) Má to jen 120 stránek (ani ne, nezačíná to na straně 1).

spiritofdream

[

mood

|

calm

]

Autor: Michael Ende
Název: Děvčátko Momo a ukradený čas



O knize:
Poslední dobou je můj život přeplněn pohádkami a dobrodružnými příběhy pro děti (není to stížnost). Takže vás nesmí překvapit, že toto je knížka určená převážně dětem.
Příběh o neobyčejné dívence jménem Momo, která podstupuje nebezpečnou cestu až tam, kde vzniká čas, ovšem potěší každého, kdo je ve svém srdci stále ještě zvídavým dítětem a rád se toulá v zákrutech fantazie. Když napovím, že autor této knihy napsal také všem známý Nekonečný příběh, možná už si budete umět lépe představit, jaká asi kniha je.
Děj se odvíjí ve spirále a proto by bylo poměrně složité snažit se ho popsat. Nezbývá mi než vám dát následující doporučení. Až budete mít klid a čas posadit se do křesla s neobyčejně milou knihou, sáhnětě po téhle.

( UkázkaCollapse )

spiritofdream

[

mood

|

thoughtful

]

Autor: Fjodor Michailovič Doskojevskij
Kniha: Něžná (org. кроткая)



O knize:
Jedna z nejmistrnějších povídek Dostojevského z roku 1876. Základ příběhu tvoří tragický milostný vztah dvou lidí s odlišnou životní zkušeností, staršího muže a mladé dívky, který dává jednomu z partnerů příležitost k sebezpytování a pokání. Zaujme po prvních pár slovech, a to nejenom svým obsahem, ale také formou, jíž je napsán. Ve skutečnosti se nejedná ani o povídku, ani o zápisky. Kdyby mohl být přítomen stenograf, jednalo by se o záznam monologu muže, jehož žena před pár hodinami spáchala sebevraždu a teď před ním leží mrtvá na stole. Zmatený muž hovoří sám k sobě, snaží se utřídit si svoje pocity, myšlenky, vzpomínky. Vyprávění trvá několik hodin, je útržkovité, přerušované, chaotické. Vypráví příběh svého krátkého a tragicky ukončeného manželství se svou "něžnou". Postupem času se uklidňuje, začíná se soustředit a konečně ho vzpomínky dovádějí k pravdě.

Nejedná se o tradiční odpočinkovou literaturu, stejně jako většina Dostojevského děl nutí k zamyšlení. Přesto jí přečtete bez dechu.
V současné době se dobře shání, ve druhém vydání jí připravily Levné knihy, takže v edici Malá řada je dostupná za 20 kč.

( UkázkaCollapse )

foot_print

[

mood

|

creative

]

Autor: Nick Hornby
Název: About a Boy ((český název je, tuším, "Jak na věc")) 

O knize:
About a Boy je jedna z mála knížek, které mě opravdu uchvátily (mezi další patří např. i Hornbyho další kniha -  High Fidelity) a ke kterým se ráda vracím. Mapuje osud dvanáctiletého Marcuse, který je i v knize samotné nazván "nestarším dvanáctiletým dítětem na světě" (nechová se zrovna jako "standartní 12letý puberťák), který zvláštní a komickou shodou náhod potká Willa (Will si stvoří imaginární dítě a přidá se do terapeutické skupiny rodičů-samoživitelů, aby mohl balit matky-samoživitelky) - 36letého chlapa, který se chová jako puberťák. Na jedné straně tu tedy stojí Marcus, který se chová velmi rozvážně, upjatě a na dítě jeho věku až velmi nepřirozeně; na straně druhé Will, který se i ve svých 36 letech nechce vázat, cítí se být stále mladý a cool a podle toho se také chová. Kniha je plná humorných zápletek, což ovšem neznamená, že by neobsahovala i hlubší myšlenky... Ovšem ať posoudí každý sám... Uznávám, že na popisy nejsem zrovna dobrá, takže můžu jen doufat, že jsem nikoho neodradila a nabízím ukázku. 

estriel

[

mood

|

procrastinating

]

Autor: Raymond E. Feist

Tentokrát vám nenabízím tip na jednu jedinou knihu, ale na celou sérii, respektive na několik sérií.

Pro koho to je? Pro všechny příznivce dobře napsané, propracované, čtivé fantasy. Pokud máte rádi Tolkiena nebo Sapkowského, jsem si téměř stoprocentně jistá, že se vám Feist bude líbit. I všem "Potteristům" bych jeho knihy klidně doporučila.

Sága Trhlinové Války (Riftwar Saga) od R. E. Feista je jednou z nejlepších fantasy, které jsem kdy četla.

( Sága má čtyři díly.Collapse )

Trhlinová sága je velmi komplexní dílo, promyšlené do nejjemnějších detailů. Přestože je tahle fantasy už téměř třicet let stará, vůbec to na ní nepoznáte a budete ji číst jedním dechem.
Na Trhlinovou ságu volně navazují knihy Královská Krev (Prince of the Blood), v níž se synové prince Aruthy vydávají na nebezpečnou státní návštěvu do sousední Velké Keshe; Královský bukanýr, Zrada v Krondoru a Vrazi v Krondoru– o co jde tady, to nevím, protože jsem je ještě nečetla. :)

V tzv. Sáze Impéria se Feist se spoluautorkou Janny Wurts vydává na Kelewan. Sem patří knihy:
- Dcera Impéria (Daughter of the Empire)
- Ochránce Impéria – Otrok (Servant of the Empire, vol. 1)
- Ochránce Impéria – Milenec
- Správce Impéria – Vrah
- Správce Impéria – Císař
Četla jsem zatím jen první dvě, ale Feist nezklamal. Knihy nabízí fascinující náhled do společnosti Tsuranů, jejímiž ústředním pilířem je čest – pro čest se žije, pro čest se umírá, pro čest se zabíjí… Sága Impéria je pohledem na trhlinovou válku z druhé strany.

Posledním článkem Feistovy tvorby je Hadí Sága, která se odehrává na Midkemii – ne v Království, ale na tajuplném kontinentu Novindus. Nic bližšího o téhle sérii říct nemůžu, protože jsem ji ještě neviděla ani z dálky… Ale domnívám se, že bude stejně dobrá, jako všechny ostatní Feistovy knihy.

dangerouss

[

mood

|

okay

]

Deník sochaře, který dýchal jen pro renesanci. A příběh zajímavější, než by se na první pohled mohlo zdát.

Autor: Rolando Cristofanelli
Název: Deník Michelangela blázna (Diario di Michelangelo il pazzo)

O knize:
Skutečný Michelangelo si nikdy žádný deník nepsal. Rolando Christofanelli sepsal fiktivní deník Michelangela na základě všech informací, jež sehnal.

Michelangelo si začíná psát své postřehy ve dvaceti letech a jeho poznámky končí až jeho smrtí o několik desítek let později. Zapisuje své každodenní činnosti, svou práci, názory na ostatní umělce i na dění v politickém životě. Všechno, o čem by někdo mohl říci, že ho vůbec nezajímá, je tu podáno zajímavě, subjektivně z pohledu Michelangela, který si brzy získá čtenářovy sympatie.

Michelangelo se velice lišil od ostatních umělců, se kterými se setkával. Rád pracoval sám, nikým nerušen. Nikdy nepřijímal cizí rady, ač sebelépe míněné. Nesnažil se chodit vyparáděný a ukazovat svou důležitost – což s oblibou kritizoval na mladém Raffaelovi -, vypadal spíš jako otrhanec. Ačkoliv nebyl domýšlivý a přímo nesnášel pochlebování, neměl rád, když ho někdo – zejména papež – přehlížel a už vůbec nemohl vystát, když upřednostňovali Raffaela či Leonarda da Vinci.
Ani s jedním z výše jmenovaných si nerozuměl (přestože já sympatizovala i s Raffaelem). Raffael byl podle něj nadaný mladík, který se ovšem moc rád ukazoval na veřejnosti, rád kopíroval drobné nápady ostatních umělců a nakonec vytvořil dílo z těchto malých kousků, jemuž se obdivovala celá Itálie. Da Vinci zase podle Michelangela úzkostně dával přednost detailům, vše si předem předpřipravil a stále dopilovával.
Michelangelo se také snažil vymanit z dřívějšího chápání umění, žil jen pro renesanci.

Občas jsem si při čtení říkala, jestli to, co mi připadalo jako Michelangelovo zalíbení v mužích, obzvláště v mužských figurách, není jen výplod mé fantazie ovlivněné slashem a hledání jakýchkoliv náznaků. Poté jsem na internetu narazila na podobnou interpretaci oněch částí. Kdo ví…

( UkázkaCollapse )

estriel

[

mood

|

tired

]

Ich liebe dich, auf immer und ewig. Zeit bedeutet nichts. Netradiční příběh o lásce... a nejen o ní.


Autor: Audrey Niffenegger
Název:Die Frau des Zeitreisenden (The Time Traveler’s Wife)



Když se Clare poprvé setká s Henrym, je jí šest a Henrymu třicetšest let. Když Henry poprvé potká Clare, je mu 28, Clare je dvacet. Jak je to možné ?

Henry cestuje časem. Jedná se o genetickou anomálii, nemoc… a žít s ní není žádný med. Zejména ve vypjatých, stresujících okamžicích se Henry z ničeho nic prostě vypaří – a skončí někde úplně jinde, v jiném čase, zcela nahý, protože s sebou nemůže nic vzít, když cestuje časem. Henry nedokáže ovládat, kdy zmizí a kde a v jaké době skončí, jak dlouho bude trvat, než se vrátí – to všechno pochopitelně vede k řadě nepříjemností. Zkuste si představit, jaké to je, objevit se uprostřed mrazivé lednové noci na nějakém vylidněném parkovišti, bez jakékoliv možnosti se zahřát.
Henry poměrně často „navštěvuje“ Clare jako malou holčičku a mladou dívku – výlety k ní ale začnou až v době, kdy je Henrymu přes třicet. Proto je jejich první setkání v současnosti trochu komické – Clare ví o Henrym všechno možné, zatímco on vůbec netuší, o koho jde.

Clare a Henry spolu stráví celý život – ať už jim čas jakkoliv hází klacky pod nohy, pro jejich lásku nemá sebemenší význam… A více či méně se dá říci, že je ani smrt nerozdělí. :)

Proč byste si tuhle knihu měli přečíst? Protože je úžasná. Skvělý – a skvěle zrealizovaný – nápad, krásný styl, dojemný příběh… Je to jedna z velmi mála knih, nad jejichž stránkami jsem uronila pár slz.

( ÚryvekCollapse )

estriel

[

mood

|

busy

]

Sci-fi klasika na jedno odpoledne.

Autor: Kurt Vonnegut
Název: Kolíbka (Cat’s Cradle)



O co jde?

Vypravěč příběhu, zapřisáhlý bokononista, se chystá napsat knihu o tom, co dělali významní Američané v den svržení první atomové bomby. Ale kam se hrabe nějaká atomová bomba. Při shromažďování materiálu se vypravěč dozví o jiném vynálezu Felixe Hoenikkera, ‚otce‘ atomové bomby. Led typu 9 je látka, která při styku s jakoukoliv vlhkostí nechá veškeré molekuly vody okamžitě zmrznout. Vzorek ledu typu 9 si po otcově smrti rozdělili tři Hoenikkerovi potomci. A jak tomu tak osud chtěl, náš vypravěč se dostane do ostrovního státečku San Lorenzo, kde se shodou okolností nacházejí i všichni tři Hoenikkerové. Jak dojde k tomu, že se vypravěč stane prezidentem? Co se stane poté, co se celý svět kolem vás promění v kus ledu typu 9? A kdo je sakra Bokonon, guru onoho fiktivního náboženství založeného na lžích? To už si budete muset přečíst sami.
O Vonnegutovi a jeho Kolíbce se dočtete v kdejaké učebnici literatury. To ovšem nemusí nutně znamenat, že je to dílo nudné a nezáživné… Knížečka je to skutečně tenká, ale velice originální a nápaditá a místy dokonce vskutku vtipná. A trocha klasiky nikdy neškodí!

( Hurónské ach-ááchCollapse )

dangerouss

[

mood

|

stressed

]

Turecký národní bestseller. Nevím, jestli je dostupný v ČR, a jsem si téměř jistá, že česky to nenajdete. Doufám, že můžu dodat zatím a jednou se to dostane i sem.

Autorka: Buket Uzuner
Název: The Long White Cloud - Gallipoli (Uzun Beyaz Bulut - Gelibolu)

In memory of
Lieutenant Ali Osman Bey,
Private Alistair John Taylor,
Ghazi Sergeant Alican
and all those who lost their lives
in the Battle of Gallipoli of World War I...



O knize:

Třicetiletá psycholožka Victoria Taylor z Nového Zélandu přijíždí do Gallipoli. Věří, že její praděd Alistair John Taylor nezemřel v bitvě u Gallipoli v roce 1915, ale že je touž osobou jako turecký válečný hrdina Sergeant Alican Taylar. Vzbudí pohoršení a zvědavost nejen obyvatel malé vesničky Eceyaylasi, ale i celého Turecka a Nového Zélandu. Jak může být jedna osoba hrdinou pro obě válčící strany a navíc v té samé bitvě?!
Vicki je tři týdny hostem u Auntie Beyaz, dcery Ghazi Sergeanta Alicana. Pročítají staré dopisy psané oběma hrdiny. A také Ali Osmanem Bey, který svou smrtí zachránil Alicanovi život. Dokazuje něco podobnost příjmení (Taylor a Taylar) nebo to, že Taylarovi děti se jmenovaly Uzun, Beyaz a Bulut, což znamená Dlouhý, Bílý a Mrak? Dlouhý Bílý Mrak - domorodý název Nového Zélandu. Je historie něco, co by mělo být čteno postupně? A kromě toho, měla by být přepsána? Může vůbec být přepsána?

LWCG je kniha, jíž podobnou jsem v životě nečetla. Nevím, jestli je to tím, že ji psala turecká spisovatelka. Každopádně je jiná. Nenadržuje ani jedné straně. Je psána z pohledu Vicki v Gallipoli (rok 2000), prokládána dopisy z roku 1915. A jak napsal prof. Talat Halman - "... Very few writers in world literature have succeeded to turn the meaninglessness and mystery of war, and its miracle of connecting people beyond enmity into a page-turner. ..."
Co mě také zaujalo, byly popisy věcí, které v jiných knihách nenajdete. Vysvětlení toho, proč ten udělal to a ten ono. Jiné vysvětlení, a přesto pravdivé. A jde jak o úplně obyčejné věci každodenního života, tak i o věci "neobyčejné".
V neposlední řadě člověk poznal turecké zvyky a kulturu.

( UkázkaCollapse )

estriel

[

mood

|

okay

]

Pro ty z vás, kteří si potrpíte na fantastické pohádkové příběhy.

Autor: Walter Moers
Název: 13 a 1/2 života Kapitána Modrého Medvěda (Die 13 1/2 Leben des Käpt'n Blaubär)



Život obvykle začíná narozením. Ne tak život našeho Modrého Medvěda. První, na co si totiž Medvěd vzpomíná, je, že ležel nahý v ořechové skořápce a byl unášen oceánem k něčemu hodně hlučnému. Před tím 'něčím hodně hlučným', z čehož se nakonec vyklubal nejnebezpečnější vír světa, malého Medvěda zachránili trpasličí piráti. Nikdo sice neví, že existují, protože prostě nejsou pouhým okem vidět, každopádně jsou ale nejzdatnějšími mořeplavci všech dob. A tak začal první život našeho hrdiny. Ty další jsou ještě o poznání zajímavější a čím dál tím víc vzrušující. Je libo lodní duchy, kteří jedí negativní emoce? Plkvlny? Ostrov, který si vás vykrmí a pak schlamstne? Želatinového prince z 2364. dimenze, který se živí hudbou? Bydlení uprostřed tornáda? Lžigladiátory, kteří soutěží ve sportovním lhaní? Anebo třeba myslící prvek, který hodlá ovládnout svět? To všechno a ještě víc Modrý Medvěd zažil a velmi věrohodně sepsal, abyste se mohli seznámit se fantastickou Zamonií a jejím okolím.

Upřímně řečeno, nevím, kam Walter Moers na tyhle geniální nápady chodí. :D Je to už druhá kniha, kterou jsem od něj četla, a stejně jako Město snících knih (Die Stadt der Träumenden Bücher) i Modrý Medvěd hýří fantazií. Kniha je zábavná, napínavá a plná věcí, které si nedokážete představit, pokud nedisponujete alespoň čtyřmi mozky (tzn. pokud nejste nadaný eydeet -- viz. ukázka).

( UkázkyCollapse )

Jen tak pro zajímavost: o Zamonii se dozvíte více na www.zamonien.de.

estriel

[

mood

|

hot

]

Autor: Sergio Bambaren
Název: Die Zeit der Sternschuppen (Tales From The Heavens)



Jaký je pravý příběh vzniku sluneční soustavy? Naslouchají nám hvězdy, když se k nim obracíme se svými přáními? Jak se dostala pátá hvězda do souhvězdí Jižního kříže? Odpovědi na takové otázky – a mnoho dalších – dává okouzlujícím způsobem tato kniha. V době moderních vědeckých teorií se už mnoho z nás ani neodvažuje snít – a přicházíme o tolik! Neznáme milostný příběh mezi Sluncem a Měsícem ani trápení malé larvy, která nechápe, že z ní jednoho dne bude krásný motýl.
Tohle je dokonalá kniha pro večery, kdy jste unavení a potřebujete povzbudit, kdy se cítíte pod psa. Je tak roztomilá a půvabná a přitom mnohdy plná hlubokých pravd.

( ÚryvekCollapse )

estriel

[

mood

|

okay

]

Máte rádi Matrix? Pakliže ano, dost možná se vám bude líbit i moje dnešní doporučení. O téhle knize se říká, že posloužila bratrům Wachovským jako inspirace, na jejímž základě pak vznikl Matrix. A odkud myslíte, že se vzal pojem 'avatar'? :)

autor: Neal Stephenson
název: Sníh (Snow Crash)



A o co jde?

Cyberpunkový román nás uvádí do Ameriky, jakou dnes ještě neznáme. Země je rozdělena do tisíců městských státečků. Jednou z mála nadstátních organizací je mafie vedená strýčkem Enzem.
Stephensonův svět se od našeho liší v několika dalších maličkostech. Nudí vás Skutečnost? Zajděte se pobavit do Metaverza, virtuální reality, která nabízí zcela nevšední zážitky. A zrovna v Metaverzu začíná celý příběh – právě tam se totiž začne šířit nová droga zvaná Sníh. Sníh dokáže nadělat cucky z vaší virtuální identity, ale pěkně zamává i s vaším skutečným já. A co víc, obdoba Sněhu se pohybuje i ve skutečném světě. Nikdo ani netuší, jaká další nebezpečí tato droga přináší a kdo za její výrobou stojí... Po tomhle se pochopitelně začne někdo pídit.
Ten někdo se jmenuje Umi Neywitz. Dočasně živí jako transportér pizzy – rozvoz pizzy je skutečně prestižní záležitost a dost tvrdý byznys. Jinak je ale Umi programátorem na volné noze, kromě toho pracuje ve zpravodajství Celosvětové informační centrály. Umi se setkává s kurýrkou S.O. a společně se zaplétají do řady zvláštních událostí...
Kdo touží ve Sněhu po nadvládě nad celým lidstvem? Podaří se Umimu zachránit svět? ;) A co to má všechno do činění s vědomostmi starých Sumerů?

Spletenice naprosto dokonalá, Stephenson vás ponořuje stále hlouběji a hlouběji do téhle pokroucené reality... Až mě zaráží, jak důmyslná ta zápletka je.

( ÚryvekCollapse )

A jako takovou perličku na závěr... Jaké bylo mé překvapení, když jsem tuhle knihu objevila v naší školní knihovně – jediný kousek beletrie mezi hromadami odborné literatury. Jak se tam vzala? To by mě fakt zajímalo :)

[

mood

|

contemplative

]

Alegorie, příběh-nepříběh hrdiny-nehrdiny.

Autor: Magnus Mills
Název: Tři za králem sli (Three To See The King)



O knize:
Jenom zdánlivě nám plechové domky a pustina v zemi nikoho nic neříkají. Běžné zařízení, odpolední čaje, žena, co se odněkud vezme a nastěhuje se, přicházející návštěvy, lidé, kteří houfně odcházejí na jakousi zvláštní stavbu. Kniha o soužití člověka s ostatními podivíny, o jejich zbytečnosti a důležitosti, snech a pošetilosti. Že by tajemné podobenství o naší moderní době?

Zvláštní :)

( UkázkaCollapse )

albiondreams

[

mood

|

gloomy

]

Včera jsem třídila nějaké staré knížky a narazila na Poslední kabriolet od Antona Myrera, knížku, kterou jsem četla přesně před pěti lety. Skoro jsem na ní zapomněla, což by byla u takového díla věčná škoda, takže tady je takové malé připomenutí pro ty z vás, kteří ji už četli a možná zajímavý tip pro ty, co marně přemýšlejí, čím si zkrátit deštivé letní večery.

Autor: Anton Myrer
Název: Poslední kabriolet (The Last Convertible)

A následuje trapně opsaná obálka, poněvadž za těch pět let jsou ty vzpomínky tak trochu zamlžené:

"Amerika čtyřicátých let - prostředí noblesní Harvardovy univerzity, doba swingových big-bandů a zběsilých jízd v otevřeném packardu - takové je východisko rozsáhlého románu, který nás provede po čtyřech desetiletích USA, to je zlatý čas mládí jeho protagonistů, pěti nerozlučných přátel a spolužáků. Až příliš brzy však i do této oázy klidu vpadne zdánlivě tak vzdálená válka. Prožitky prvních lásek, sny a teoretizování studentů se v ostrém střihu změní v kruté zážitky při námořní bitvě v Tichomoří, při obsazování Itálie, při protiofenzívě v Ardenách či jinde. Z plánů a ideálů mládí jsou trosky, které se ještě hůře lepí po válce, kdy radost z míru brzy vystřídá rozčarování ze studené války a politického pronásledování v období mccarthismu. Život však obrušuje hrany, všední starosti se střídají s osobními dramaty a najednou jsou oni starší generace a svým synům se musejí zpovídat za to, jaký svět jim předávají. Ti mladí jsou totiž tak jiní: předčasně zestárli na bojištích Vietnamu a o hodnoty a ideály otců nestojí. Poslední kabriolet je kronikou jedné generace, jejíž představy o životě rozvrátil život sám. Je knihou, která ve složitostech života hledá a nachází to podstatné a trvalé..."

Takže asi tak. Příběh je vyprávěn retrospektivně z pohledu George, jednoho z výše zmíněných pěti kamarádů, který ho podává s neuvěřitelnou detailností. Zachycuje tak předčasnou proměnu bezstarostných studentů v muže, kteří se musejí vyrovnat s hrůzami války a krutou ztrátou ideálů. Následuje poválečné rozčarování a urputná snaha dohnat ztracený čas, vrátit se tam, kde byli své životy nuceni přerušit. Přijdou milostná a další zklamání, hlavní hrdinové si postupně hledají své místo ve společnosti a zakládají rodiny. Víc než o čemkoli jiném je však tato kniha o přátelstvích, která spojoval luxusní zelený kabriolet a která shodou okolností prošla jedním z nejbouřlivějších období americké historie. Některá vydržela, některá ne. Ale to už si přečtete sami.

( UkázkaCollapse )