Hnojnice
| Hnojnice | |
|---|---|
 Náves | |
| Lokalita | |
| Charakter | malá vesnice |
| Obec | Libčeves |
| Okres | Louny |
| Kraj | Ústecký kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°26′17″ s. š., 13°52′28″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 97 (2021)[1] |
| Katastrální území | Hnojnice (2,12 km²) |
| PSČ | 440 01 |
| Počet domů | 44 (2021)[2] |
  Hnojnice | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 40177 |
| Kód k. ú. | 640174 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Hnojnice jsou malá vesnice, část obce Libčeves v okrese Louny v Ústeckém kraji. Nachází se asi 2,5 kilometru východně od Libčevsi. V roce 2011 zde trvale žilo 87 obyvatel.[3] Hnojnice jsou také název katastrálního území o rozloze 2,12 km².[4] Vesnicí prochází silnice II/249. Okolo sousední vesnice Židovice prochází železniční trať Čížkovice–Obrnice, na které se nalézá stejnojmenná železniční zastávka, která původně nesla právě název Hnojnice.
Název
[editovat | editovat zdroj]Pojmenování vesnice, podle jazykovědce Vincence Praseka, pochází ze staroslovanského názvu pro hrnčířskou hlínu „gnoj“; ve vsi tak mohlo být rozvinuté hrnčířství.[5] Antonín Profous odvodil název z přídavného jména hnojná ve významu hnojná voda, země, stráň nebo ves. V historických pramenech se název objevuje ve tvarech: Hnoynycz (1381), Hnoynicz (1406), in Hnoyniczich (1437), Hnojnicze (1543), Hnognicze (1613), Noinitz (1787) a německy Hnoynitz (1833).[6]
Historie
[editovat | editovat zdroj]První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1381.[5]
Přírodní poměry
[editovat | editovat zdroj]Veřejná studna u domu čp. 9 je zdrojem hořké vody vápenato-hořečnatého typu. Podle rozboru z roku 1969 voda obsahovala 1,42 g·l−1 rozpuštěných minerálních látek (238,9 mg·l−1 vápníku, 62,4 mg·l−1 hořčíku, 544,4 mg·l−1 síranových iontů ad.).[7]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 245 obyvatel (z toho 109 mužů), z nichž bylo 125 Čechoslováků a 120 Němců. Převažovala římskokatolická většina, ale 55 se jich hlásilo k církvi československé, sedm k izraelské a jeden člověk byl bez vyznání.[8] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 258 obyvatel: 140 Čechoslováků, 116 Němců a dva Židy. Většina jich byla římskými katolíky, ale šedesát lidí patřilo k církvi československé, šest k židovské a dvanáct lidí bylo bez vyznání.[9]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 330 | 312 | 277 | 304 | 258 | 245 | 258 | 157 | 136 | 121 | 98 | 94 | 80 | 87 | 97 |
| Domy | 66 | 80 | 71 | 73 | 71 | 72 | 82 | 70 | 65 | 39 | 32 | 41 | 40 | 42 | 44 |
| Počet domů z roku 1961 zahrnuje domy místní části Židovice. | |||||||||||||||
Obecní správa
[editovat | editovat zdroj]Při sčítání lidu v roce 1869–1921 byly Hnojnice osadou obce Libčeves, se kterým patřila nejprve do okrese Teplice, ale v letech 1900–1921 v okrese Duchcov. V letech 1930–1977 byly samostatnou obcí, se kterým patřila nejprve do okresu Duchcov, ale v roce 1950 v okrese Bílina a v letech 1961–1977 v okrese Teplice. Od 31. října 1977 jsou opět částí obce Libčeves v okrese Teplice.[12]
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]- národní přírodní památka Kamenná slunce
- cihelna – jednokomorová cihlářská pec, nachází v lese se 700 metrů od obce při levé straně silnice na Koštice[13]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]
Domek s lomenicí
Bývalá škola
Domek se zvoničkou
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
- 1 2 Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-12-15. ISBN 80-250-1310-3. S. 398, 399.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-25.
- 1 2 HENNETMAIROVÁ, Iveta. Ves Hnojice a tamní hospodáři v průběhu 17. století. Brno, 2008 [cit. 2014-02-10]. 113 s. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity. Vedoucí práce Zdeněk Háza. s. 18. Dostupné online.
- ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek I. A–H. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1947. 728 s. Heslo Hnojnice, s. 576.
- ↑ KAČURA, Georgij. Minerální vody Severočeského kraje. 1. vyd. Praha: Ústřední ústav geologický, 1980. 170 s. S. 155, 157.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 205.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 57.
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-04-17. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 304.
- ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 144.
- ↑ Hnojnice [online]. libceves.cz [cit. 2012-01-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-11.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Hnojnice na Wikimedia Commons
- Hnojnice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
