Přeskočit na obsah

Ondřej Hanus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mgr. Ondřej Hanus
Narození5. března 1987 (39 let)
Nemějice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánípřekladatel, básník, spisovatel, redaktor, bohemista a literární kritik
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Tématabohemistika, překlad, překlady z angličtiny, literární tvorba, poezie a literární kritika
OceněníCena Jiřího Ortena (2014)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ondřej Hanus (* 5. března 1987 Nemějice) je český básník, překladatel a literární publicista.

Život a dílo

[editovat | editovat zdroj]

Po absolvování Gymnázia Písek vystudoval bohemistiku a překladatelství na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Působil jako vedoucí recenzní rubriky časopisu Tvar, bibliograf v Ústavu pro českou literaturu AV ČR, redaktor a šéfredaktor časopisu pro současnou poezii Psí víno, nakladatelský redaktor v rámci skupiny Albatros Media, od roku 2019 jako interní překladatel/korektor. Kromě poezie (spolu)přeložil několik odborných titulů (George Steiner, Adrian Johns, Alberto Manguel, W. J. T. Mitchell) a román Pozvání k ohni od Adrienne Celt. Pochází z Nemějic, trvale žije v Praze.[1] Od roku 2013 do roku 2023 byl členem České pirátské strany.

Vydal básnické sbírky Stínohrad (Brno: Weles, 2008[2]), Výjevy (Brno: Host, 2013[1]; Cena Jiřího Ortena 2014[3]), Volné verše (Brno: Host, 2017[1]; nominace na cenu Magnesia Litera 2018[4]) a Účaří (Praha: Argo, 2026[5]). První tři autorovy sbírky jsou k dispozici zdarma ke stažení na webu Academia.

  1. 1 2 3 Ondřej Hanus [online]. Host, nakladatelství, 2014 [cit. 2014-10-25]. Dostupné online.
  2. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Stínohrad - Ondřej Hanus. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
  3. ↑ Cenu Jiřího Ortena dostal básník Ondřej Hanus za sbírku sonetů i žalmů Výjevy [online]. Hospodářské noviny, 2014-05-15 [cit. 2014-10-25]. Dostupné online.
  4. ↑ Volné verše [online]. [cit. 2024-11-09]. Dostupné online.
  5. ↑ Účaří [online]. [cit. 2026-06-09]. Dostupné online.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]