Peter Hegemann

Peter Hegemann
Peter Hegemann (2015)
Narození	11. prosince 1954 (71 let) Münster
Občanství	Německo
Alma mater	Planckův ústav biochemie (1980–1984)
Povolání	profesor, biochemik a biofyzik
Zaměstnavatelé	Univerzita v Řezně (1993–2004) Planckův ústav biochemie Humboldtova univerzita Syracuská univerzita
Ocenění	Karl Heinz Beckurts Award (2010) The Brain Prize (2013) Cena Gottfrieda Wilhelma Leibnize (2013) Louis-Jeantet Prize for Medicine (2013) Berlin Science Award (2015) … více na Wikidatech
Web	www.unisyscat.de/people/hegemann-peter.html
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Peter Hegemann (* 11. prosince 1954) je německý biofyzik. V roce 2026 získal společně s Karlem Deisserothem a Georgem Nagelem Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství za „objevy týkající se světlem řízených iontových kanálů a optogenetiky“.

Kariéra

Mezi lety 1975–1980 studoval chemii na univerzitě v Münsteru. Doktorské studium absolvoval na Biochemickém institutu Maxe Plancka u Dietera Oesterhelta, zakončil jej roku 1984. Jako postdoktorand krátce působil na Syracuské univerzitě, následující roky profesně spojil s MPI. Roku 1992 habilitoval na univerzitě v Mnichově, mezi lety 1993–2004 působil jako profesor biochemie na univerzitě v Řezně a od roku 2005 jako profesor experimentální biofyziky na Humboldtově univerzitě.

Výzkum

Jeho hlavní výzkumný přínos se týkal studia buněčné fyziologie zelené řasy Chlamydomonas reinhardtii, jednoho z modelových organismů. Chlamydomonas vykazuje fototaktické chování, tzn. pohyb v závislosti na přítomnosti světla. Ukázalo se, že za tento projev zodpovídá chromofor podobný rodopsinu, jenž přispívá k rychlé změně membránového potenciálu. Hegemannův výzkumný tým tuto fyziologickou odezvu studoval a dospěl k závěru, že vzhledem k rychlosti reakce může přijetí fotonu i otevření spřaženého iontového kanálu zajišťovat jedna komponenta, a nikoli složitější signální kaskáda. Hegemannova laboratoř se na základě homologních sekvencí DNA podílela na genetické charakterizaci těchto proteinů a první z nich pojmenovala channelopsin-1 (Chop1) a channelopsin-2 (Chop2). Nezávislé a navazující výzkumy prováděly rovněž laboratoře Johna Spudicha a Tošio Takahašiho, ale průlom v pochopení funkčního významu kanálových rodopsinů nastal až díky Hegemannově spolupráci s Georgem Nagelem, jenž příslušné geny exprimoval v kultivovaných buňkách. Laboratoř Karla Deisserotha se podílela na zavedení kanálových rodopsinů do neurobiologického výzkumu: jejich výhoda spočívá v tom, že je tvoří jediná komponenta, schopná takřka okamžitě po stimulaci měnit membránový potenciál nervových buněk.

Ocenění

Mimo Nobelovy ceny za rok 2026 je také nositelem Brain Prize (2013), medaile Otto Warburga (2018), Rumfordovy ceny (2019), Shawovy ceny (2020), Laskerovy ceny (2021) a dalších ocenění. Je členem Německé akademie věd Leopoldina, Americké akademie umění a věd a Národní akademie věd USA.

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Peter Hegemann na Wikimedia Commons

Autoritní data	GND: 1037759354 Google Scholar: _XBE7n4AAAAJ ISNI: 0000 0004 0351 4410 LCCN: n2013025971 NLI: 987007325500505171 ORCID: 0000-0003-3589-6452 Scopus: 26643089900 SUDOC: 168076500 VIAF: 300155185 WorldCat Entities: E39PBJhX4CCRjch367DyB6TWDq